Zdena Obrová

„Nevím, jakou bych měla výhodu, že jsem byla komunistka… Manžel jedině že byl u toho řídi, ale že bychom měli nějaké… To si každý myslí, že když je někdo u toho, tak má všechno, ale my jsme neměli. Zrovna tak, když se rozhodovalo, že budeme jezdit na hory, tak to jsme měli všichni… Byl tam dílenský výbor a podle něj se to rozdávalo. Komunistická strana v továrně také dělala takové věci, že musela různým lidem vydávat různé posudky, jak se chovají a tak. To se dělo, to je vidět z dochovaných papírů. To bylo, to bylo tak asi.“ - „To jste také dělala nebo jste se takovými věcmi nezabývala?“ - „Ne. Já jsem byla jenom v té straně, žádné funkce jsem nedělala.“

„Pamatuju si, jak jsme chodili v noci do krytů. Zahoukala siréna a už jsme letěli do krytu. Mockrát… Chodili jsme také pod nějaký most, k sousedům do baráku do sklepa, krytu, kde jsme byli třeba celou noc… To nebylo hezký.“- „Jak to vypadalo v takovém krytu?“ - „Hrozně.“ - „Kolik tam bylo lidí?“- „Spousta. Třeba třicet… Lidi z okolních baráků, někteří tam jít nechtěli. Pamatuji si, že jsme měli doma pořád připravený kufr a v něm jídlo a s tím jsme vždycky do krytu chodili.“