Můj život je jedna velká historie štěstí
Aleš Opatrný se narodil v Praze 3. března 1944 manželům Heleně a Alešovi Opatrným. Jako syna předúnorového ředitele továrny ho nepřijali na střední školu, vyučil se soustružníkem, maturitu získal po absolvování večerního studia průmyslové školy. V roce 1963 nastoupil na Fakultu strojní ČVUT. Pravidelně navštěvoval bytové semináře u Květy Neradové, kde se seznámil s mnohými osobnostmi, především z řad katolické inteligence. Krátce po promoci absolvoval v Žatci vojenskou službu, během níž v něm uzrálo rozhodnutí stát se knězem. Rodiče, ač katolíci, se s jeho volbou dlouho a těžce smiřovali. Na bohoslovecké fakultě zastihl ještě řadu zajímavých pedagogů, kteří později během nastávající normalizace museli ústav opustit. Kněžské svěcení přijal v roce 1974 z rukou biskupa Františka Tomáška. První kněžské místo našel v Plzni. Pastýřská horlivost a neochota spolupracovat se státní mocí byla důvodem pro jeho přeložení do západočeské Toužimi. Zde využil své vazby na Plzeň, z fary učinil živé místo setkávání převážně plzeňských farníků. Silným impulzem pro život pamětníka byl seminář Obnovy vedený Ernstem Sieversem, kterého se zúčastnil v polovině 80. let. Osloven touto zkušeností se aktivně zapojil do díla charismatického hnutí. V 80. letech byl členem tzv. poradního grémia kardinála Tomáška. V listopadu roku 1989 se významně účastnil revolučního dění v Toužimi, když na faru svolal první občanské shromáždění ve městě. Krátce po sametové revoluci byl povolán do Prahy, ustanoven nejprve referentem pro pastoraci a od roku 1991 ředitelem Pastoračního střediska v Dejvicích. Na počátku 90. let stál u založení Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Od roku 2002 působil na KTF UK, kde po mnoho let vedl Katedru pastorálních oborů a právních věd. V roce 2009 byl jmenován sídelním kanovníkem Kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, který se stal jeho domovem a kde v současnosti (2023) zastává úřad probošta.