Oldřich Palata

"Nechci, aby to vypadalo, že jsem nějaký disident, to rozhodně ne, ale byl jsem třeba rád, když jsme do muzea koupili tapiserii Pocta Janu Palachovi, která je dodnes ve sbírkách. To se samozřejmě nesmělo říct. Já jsem tehdejší komisi (ve které byl i okresní ideologický tajemník komunistické strany Libereckého kraje) zdůvodnil ten nákup tak květnatě, že si nakonec od nás půjčili ten gobelín do Muzea dělnického hnutí, kam povinně chodili frekventanti Večerní univerzity marxismu-leninismu, Lidové milice a studenti. Bral jsem to jako jakousi satisfakci, že se tam chodí dívat na ten gobelín, který ve své podstatě byl poctou Janu Palachovi. To je takový jeden z příkladů. Někdy se nám podařilo koupit věci, které by se jinde autorům nepodařilo prodat, anebo kdyby se vědělo, co na nich je, případně proč vznikly, tak by se koupit nesměly."

"Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová dělali na Ještědu doplnění nosného betonového válce, což byl základní technický úkol. A pro Libenského s Brychtovou to byl úkol výtvarný – měli vyřešit povrch tohoto betonového válce a výrazně ho výtvarně dotvořit svým sklem. Vím, že měli několik variant, pracovali na tom od samotného začátku, kdy se na ně Jiří Hubáček obrátil s touto prosbou. Tato varianta, která se jmenuje Meteority skla, vyšla nejen z kreseb Stanislava Libenského, ale oni si vytvořili dokonce model z dřevěných latí a plexiskla, aby věděli, jak bude fungovat jak struktura na povrchu betonového válce, tak ty optické čočky, které ty meteority vlastně představují. Je to skupina skleněných čoček, světlo do nich dopadá a zase se rozkládá. To oni zodpovědně zkoumali a hledali, zkoušeli, než zvolili tu pravou variantu ze všech možných, které si původně vymysleli."

"Na výstavě v Ósace v roce 1971, což byla světová výstava v Japonsku, měli Stanislav Libenský s Jaroslavou Brychtovou takzvanou Řeku života, což byla skleněná plastika 22 metrů dlouhá. Ta vycházela z jakési reflexe nejen lidského života, ale dokonce tam byly i stopy vojenských bot. Což byla z jejich strany symbolika vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší republiky. Nicméně v roce 1971 už normalizace natolik postoupila, že normalizátoři byli i na této světové výstavě. Když prokoukli, že jsou tam ty vojenské boty, nařídili, že buď se ty boty do druhého dne vybrousí, nebo se česká expozice neotevře. Tenkrát se ukázalo, že Stanislav Libenský je větší praktik a nechtěl situaci komplikovat, takže nakonec na to přistoupil. Jaroslava Brychtová byla do poslední chvíle proti tomu."