Kostas Pandularis

* 1935

  • „Když jsme přijeli, ptali se nás, jak se jmenujeme, kdy jsme narození. Šli jsme do fronty do nějaké místnosti. Tam, u stolu, se nás vyptávali. Většina z nás datum narození absolutně neznala. Odhadovali to. Mi nejdříve napsali rok 1939. Byl jsem hubený, menší. A s tím jsem žil. Teprve potom, když se bratr oženil a odešel znovu do Řecka, šel do našeho pravoslavného kostela. Pop tam měl sešit, kde psal jména a rok narození chlapců. Bylo to kvůli vojně, aby věděli, kdy mají nastoupit. Tam zjistil, že jsem ročník 1935, a poslal mi z Řecka ty papíry. Tak jsem si změnil občanku a všechny doklady. Měsíc a den narození, to zůstalo vymyšlené.“

  • „Když si člověk prohrábl rukou vlasy, tak mu padaly z hlavy vši. Nevím, jak dlouho jsme se vůbec nekoupali, neměnili si šaty. Nosili jsme pořád stejné oblečení. Bylo to katastrofální. Neměli jsme se do čeho převléknout. Neměli jsme s sebou žádné věci, kufry, tašky, nic takového. Jen to, co jsme měli na sobě.“

  • „Armáda, která bojovala proti partyzánům, občas obsazovala vesnice. Utíkali jsme pryč se schovat. Jednou se stalo to, že udělali obrovský útok a hnali nás až k albánským hranicím. My, civilní obyvatelé, kteří jsme utíkali společně s partyzány, jsme vstoupili do Albánie. Několik měsíců jsme tam byli. Já, dvě sestry. Ten čtvrtý, malý bratr, zůstal u sousedů, kteří se do ničeho nepletli. Mysleli jsme si, že se hned vrátíme, ale vůbec jsme se nevrátili. Skončili jsme v Albánii. Byla tam obrovská bída. Jednou denně jsme dostávali kousek chleba, to bylo všecko. Byli jsme ubytováni v kasárnách po italské armádě, které neměly střechu. Byl tam jen beton, každý jsme měli jednu deku. Když pršelo, zabalení v dece jsme leželi na tom cementu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 01.09.2020

    (audio)
    délka: 01:54:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přijeli jsme z Řecka negramotní. Jsem vděčný komunistickému Československu, že se o nás postaralo, nechalo nás studovat a žít krásným životem

Kostas Pandularis / 1955
Kostas Pandularis / 1955
zdroj: archiv Kostase Pandularise

Kostas Pandularis se narodil roku 1935 v horské vesnici Ano Perivoli na severu Řecka, v bývalé Makedonii. Rodinu živilo hospodářství s chovem ovcí. Za druhé světové války zažil italskou a německou okupaci. Otec Pavlos Pandularis se zapojil do partyzánského hnutí. Za řecké občanské války, kolem roku 1947, utekl s částí rodiny před boji do Albánie, kde strádali hladem. Po návratu do válčícího Řecka byl se sestrami evakuován do Jugoslávie a poté do Československa. Vyrůstal v dětském domově v části Vítkova Klokočov na severní Moravě. Vystudoval střední pedagogickou školu v Praze. Působil jako vychovatel a učitel makedonštiny v řeckých dětských domovech. Po jejich zrušení učil v Hati a v Hlučíně. V sedmdesátých letech se přestěhoval do části Ostravy Krásné Pole.