Kolektivizace znesvářila vesnický lid a zničila krajinu
Hana Panušková, dívčím jménem Melková, se narodila 14. května 1940 v Miřenicích na Klatovsku do rodiny největšího sedláka v kraji. Pamatuje nálety na konci druhé světové války, německé vojáky a také příchod Američanů. Do Miřenic dorazili 5. května 1945 a zůstali asi pět dní, bydleli ve vyklizené hasičské zbrojnici. Do roku 1954 chodila do měšťanky do zámku v Nalžovských horách, ve kterém vznikla škola. Téhož roku byl na osm měsíců za zabití prasete načerno uvězněn její tatínek Josef Melka. Šlo ale spíše o záminku. Udal ho soused, který na smrtelné posteli prosil Haninu sestru o odpuštění. Otec si trest odpykával v borské věznici, maminka tak s dětmi zůstala sama. V hospodářství jí pomáhala právě Hana, která byla ze tří sourozenců nejstarší. Nemohla se tedy stát učitelkou v mateřské školce, jak si vysnila. Hospodářství ale netrvalo dlouho, rodinu přinutili vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Hana se 10. června 1961 provdala za bývalého vězně komunistického režimu Miroslava Panušku z rodiny úspěšného řezníka. Za údajné podrývání republiky a spolupráci se Západem si v komunistických lágrech odseděl pět let. Ve vězení skončili i jeho dědeček a bratr. Panuškovi se přestěhovali do Sušice, manžel Miroslav pracoval u stavebního podniku a později s Hanou prodával v obchodech. Po sametové revoluci začala Hana podnikat v obchodu Domácí potřeby, kde vydržela až do svých pětasedmdesáti let.