Gestapák se ptal, jestli patřím k Židům. Chtěl mě odvézt s nimi
Stáhnout obrázek
Dominik Paulovič se narodil 22. února 1934 v obci Radošina na Slovensku. Otec Josef (1903-1985) dělal kočího u místního sedláka, matka Helena (1907-1990) pracovala také v zemědělství, několik let odcházela na celé léto za prací do Rakouska. Paulovičovi bydleli ve dvou místnostech u židovské rodiny Khunových. Dominik měl tři bratry – Štefana (1931-2022), Jaroslava (1938-1998) a Josefa (1944-2022). Rodina žila velmi prostě, Dominik od svých devíti let pracoval u místního sedláka. V roce 1943 viděl, jak si pro Khunovy přijelo gestapo. Zamával svým kamarádům a už nikdy je pak neviděl. Po válce se Paulovičovi přestěhovali na výzvu k osídlení pohraničí do Dolní Moravy, kde si zabrali statek po vysídlených Němcích. Půl roku ještě s nimi bydleli i původní majitelé domu, než museli do odsunu. Dominik v roce 1948 ukončil základní školní docházku a pak pomáhal rodičům v hospodářství. Pracoval hodně a celý život. V roce 1950 odešel s kamarádem do Kladna, kde se využil valcířem a také tam do roku 1955 pracoval v železárnách. V letech 1955-1957 byl v Chebu na vojně. To už rodiče přišli o hospodářství, které jim komunisté zabrali a začlenili do Státního statku Dolní Morava. V roce 1961 se poprvé oženil a ze vztahu měl dvě dcery, narozené v letech 1961 a 1962. V roce 1973 se oženil podruhé s polskou dívkou Marií, která přišla do Čech za prací. Přestěhovali se do Hanušovic a v letech 1973, 1974 a 1981 se jim narodily tři děti. Dominik pak pracoval v lesích. Přibližoval tam dřevo s koňmi nebo jezdil s nákladním autem, a to až do roku 1987, kdy se stal obětí autonehody. Soud tehdy rozdělil vinu mezi oba účastníky nehody, ačkoliv ji pamětník nezavinil. Připisuje to známosti viníka nehody se soudcem. V roce 2023 žil v Červené Vodě a mladé generaci vzkázal, aby si všeho vážila.
