Vladimír Pech

"Rok 1968 jsem prožíval jako student. Nebo teda učeň. My jsme měli praxi v Čekanicích v Táboře, tam jsme stavěli, protože jsem se učil zedníkem, tak tam jsme stavěli ty haly. Já jsem v podstatě nikdy do práce nezaspal. A 21. srpna jsem poprvé zaspal. Nevím proč, no prostě zaspal jsem. Jel jsem do práce až tím druhým vlakem, a protože to bylo v srpnu, tak to byl ten vlak takzvaný školní. A ten byl o prázdninách prázdný, nikdo tam nebyl. Tam jsem byl ve vagónu v podstatě sám. A v Soběslavi ten vlak tenkrát stál nějak dost dlouho a shodou okolností – nikdy jsme se nepotkávali – jsme se potkali ve vagónu tady se sousedem Pepíkem Doležalů, chodili jsme spolu do třídy taky. A on mi povídá: 'Člověče, vždyť oni nás obsadili Rusáci, prý!' Já povídám: 'Já nevím, tak já jsem tady rádio puštěné neměl. Asi válka nebo něco takového.' Tam v tom vlaku byl klid, dojeli jsme do Tábora, tam jsem se dostal až potom na stavbu. A my jsme měli v autojeřábu rádio. Tak to měl puštěné, tak celá stavba byla kolem rádia. Už se nedělalo, všichni: 'Co se děje, co se děje?' Když jsme odjížděli ten den z práce, tak ještě byl relativní klid v Táboře. Ale už začínaly jezdit z Prahy plné vlaky, Pražáci utíkali z Prahy."