Cílem nebyl protistátní odboj, ale život ve svobodě
Vít Pelikán se narodil 19. září 1953 v Olomouci, kde vyrůstal ve vile svého dědečka, akademického sochaře Julia Pelikána. Jeho strýc Jiří i otec Vladimír byli komunistickými reformními politiky. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy strýc Jiří Pelikán odešel do exilu. Na střední škole a později na vysoké škole ve Zlíně se pamětník pohyboval v hudebním a výtvarném undergroundu. Jeho sestra Iva a švagr Mirek Vodrážkovi žili v Praze, patřili mezi signatáře Charty 77 a příznivce undergroundu. V Olomouci se Vít zapojil do skupiny vydávající samizdatovou knižní edici Texty přátel, pod jejich vlivem konvertoval ke křesťanství a nechal se roku 1978 pokřtít. S manželkou Hankou patřili do křesťanských společenství, která se scházela k modlitbám a setkáním. Rozmnožoval a distribuoval periodika Informace o Chartě 77, Listy a Informace o církvi. Pro jeho činnost ho sledovala a odposlouchávala Státní bezpečnost (StB), opakovaně ho zadržovala, vyslýchala a nasadila na něj několik agentů. Snažil se o podporu politických vězňů - od organizování protestních hladovek po účast na soudních líčeních. StB mu bránila v účasti na plánovaných nepovolených manifestacích a v tyto dny ho hlídala nebo rovnou zadržela. Od roku 1984 pracoval na pozici samostatného výzkumného pracovníka ve Výzkumném ústavu pro farmacii a biochemii. Zúčastnil se Národní poutě na Velehradě v roce 1985. V lednu roku 1989 zažil demonstrace v Praze známé jako Palachův týden a nechyběl ani na připomínce 28. října v Praze. V listopadu 1989 organizoval manifestace v Olomouci a zapojil se do Občanského fóra. Působil v občanské komisi vyšetřující Veřejnou bezpečnost, Státní bezpečnost a dění ve věznici na Mírově v době totalitní vlády komunistů. Po sametové revoluci pokračoval ve své profesi ekonoma.