Olga Pešoutová

„O jedný neděli přišel otec do práce a tam měl přihlášku do komunistický strany. Já jsem náhodou u toho byla, když už se vrátil z koncentráku, ten pan Císař, který se shodou okolností jmenoval Ruda, Rudolf. Když táta mu říká: ‚Co myslíte, mám do toho jít s nima, nebo se nemám rozhodnout?‘ Nevím, co na to řek, ale pravda je, že řek, že jim to nepodepíše, a já jsem tenkrát říkala... já byla v jídelně, kde se rozhodovalo, to byl náš obývací pokoj, a říkám: ‚Sláva, táta jim to nepodepsal.‘ A táta říkal: ‚Jó, holka, to je teprv začátek, to ještě uvidíš.‘“

„A zjistily jsme [služebná Fanda a Olga Pešoutová], že jede kočár taženej dvěma koňma. Tam seděli dva skopčáci, jak jsme je nazvaly. Byli to napůl oblečený vojáci, tak nějak ve vojenským. Ty se nás taky lekli, protože nás uviděli sedět v lese... a ten jeden šáhl dozadu za opasek pro pistoli, ten druhej, co řídil kočár, mu prostě ruku zarazil a popohnal koně.“

„Vlastně druhýho ledna nám přišel dopis, že se máme vystěhovat a že nám přidělujou byt. Prohlásili ten byt, kterej na začátku války naši si sami pronajali a našli, táta už voják nebyl, tak ho prohlásili za vojenskej. A že ho máme okamžitě uvolnit, že jedenáctýho ledna bude přistavenej nějakej velkej kamion, kterej nám vezme nábytek a všechen majetek.“

„Viděl, že dvůr je plnej tanků, a ten Toussaint mu řekl: ‚Kdybysme chtěli, tak vám Prahu rozbijeme úplně, ale už to dělat nebudu,“ a šel s otcem, to jsou i filmový záznamy, jak šel s otcem přes barikády a jak ho vedou s bílým praporem do Bartolomějský.“