To prokletí ve mně je celý život
Anna Plesníková, rozená Koubová, přišla na svět 8. září 1937 v Brozanech nad Ohří. Pocházela z pěti dětí, otec pracoval jako tesař a maminka byla v domácnosti, později pracovala v Jednotném zemědělském družstvu (JZD) ve Velemíně. Za války byl otec zaměstnán v cukrovaru v Doksanech a později ho přidělili na práci do Terezína, kde vězňům tajně rozdával svoje svačiny. Anna zažila poplachy při náletech Spojenců na okolní města a osvobození Brozan Rudou armádou. Po válce se Koubovi přestěhovali do Velemína, kde jim přidělili dům po odsunutých Němcích i s německou babičkou, o kterou se potom maminka starala. Záhy po roce 1948 komunisté rodině zabavili pozemky a donutili ji vstoupit do JZD. Anna absolvovala obecnou školu v Brozanech a ve Velemíně. Když jí bylo dvanáct let, podvrtla si kotník a do zraněné nohy dostala tuberkulózu kostí. Několik let měla na noze sádru a vyléčili ji až v nemocnici ve Volyni. Rok pracovala v Uhelných skladech v Lovosicích a devět let potom v obchodě s textilem ve Velemíně. Vzpomíná na okupaci republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V září téhož roku sovětští vojáci zastřelili ve Velemíně jejího švagra Ondreje Oprendeka. Anna Plesníková má dvě děti a žije ve Velemíně.