Najhoršie bolo, keď sme sedeli vo vlaku a prišli bomby
Anna Poláková, rozená Hajzochová, se narodila 29. listopadu 1930 v Hochštetně (od roku 1948 Vysoká pri Morave) v bratislavském kraji. V Hochštetně od roku 1937 navštěvovala základní školu. Koncem září 1938 otec Štefan narukoval v rámci všeobecné mobilizace Československé republiky. Roku 1942 nastoupila Anna Poláková na měšťanku v Záhorské Vsi. Tam dojížděla vlakem a během cest se opakovaně stávala svědkem bombardování. Po druhé světové válce – koncem srpna 1945 – nastoupila do Baťovy internátní školy práce v Baťovanech (dnešní Partizánske). Bezprostředně po únorovém převratu v roce 1948 vstoupila do KSČ, kde setrvala až do sametové revoluce. Baťovu školu práce úspěšně absolvovala v roce 1949, poté pracovala v závodech 29. augusta, znárodněných Baťových závodech. Zaměstnankyní obuvnické továrny zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. V době natáčení rozhovoru (2020) žila v Partizánském.