Iva Pospíšilová

* 1954

  • "Samozřejmě jsme si byli vědomi toho, že jsme určitým způsobem pod kontrolou a pod dohledem. Tak jsem jednou takhle přišla za tím církevním tajemníkem a u něho seděli nějací dva mužové a já jsem vyřešila, co jsem chtěla, a jeden z těch dvou mi říká: ,Paní farářko, vy máte docela pěkné kázání.' Já mu říkám: ,Jak vy to můžete vědět, když vás jsem v kostele neviděla?' On říká: ,My máme svoje zdroje.' Takže jsem se dozvěděla, že v řadách účastníků bohoslužby je někdo, kdo podává nějaké informace. Takže se to spíš ke mně dostalo tímto způsobem."

  • "Pak jsem se dozvěděla, že bylo stranické školení učitelů. Byl tam církevní tajemník a mluvil o tom, jak je třeba potírat u dětí víru a neumožňovat výuku náboženství apod. a došla tam řeč i na mě. On tam údajně řekl: ,S tím uděláme krátký proces. Ona ještě nepochopila, že v životě to není tak, jak se ve školách učí. A já jsem se rozhodl, že ji dám k dispozici biskupovi.' A ti učitelé se začali smát. A ten církevní tajemník nevěděl, čemu, a jediné, co ho napadlo, tak říkal: ,Ale ve vší počestnosti, ne, jak vy si myslíte!' Čímž tomu dal korunu a prostě se znemožnil. A samozřejmě mi to ti učitelé donesli, že se tohle chystá, tak jsem volala svému biskupovi a říkám: ,Bratře biskupe, asi přijdu o státní souhlas.' Ale pak jsem se dozvěděla, že právě ta jeho neobratnost a ta reakce učitelů způsobila, že se to řešení nějak odložilo, asi na mě chtěli najít něco jiného, co neměli..."

  • "My jsme samozřejmě měli ruštinu. A nastal velký problém se tu ruštinu učit, my jsme nechtěli, protože už nám všem došlo, co se stalo [invaze 1968]. A ta naše paní učitelka, Jitka Freuwirthová, nám říkala: ,Děti, pokud chcete proti této situaci bojovat, tak musíte dobře znát jazyk.' Protože ty nápisy [proti okupaci] byly s chybami a ti Rusové se vymlouvali, že tomu nerozumí. Tak nás tímto způsobem namotivovala, že jsme holt přijali to, že tu ruštinu musíme dělat dál. Ale už jsme měli nějaký ten cíl, abychom to později využili ve prospěch toho boje proti Sovětům. Ale ta rada byla obecná, protože cokoliv, proti čemu chce člověk bojovat, musí nejdřív znát. A já jsem tento její výrok zopakovala pak na bohoslovecké fakultě. My jsme měli marxismus-leninismus, politickou ekonomii, dějiny dělnického hnutí, přes to nejel vlak. A já jsem tu zkoušku z politické ekonomie šla dělat na jinou školu, protože v době, kdy se dělala u nás, jsem tam nebyla. A seděli tam ti vystrašenci a když vycházeli ze dveří, tak někdo, že za tři, někdo palec dolů atd. A když jsem vyšla já, tak se mě ptali, přestože mě neznali: ,Tak za kolik?' Říkám: ,No za jedna.' A ten zkoušející, pan Kovačovič, se mě ptal: ,Jakto že vy, budoucí farářka, to znáte na jedničku?' A já jsem mu tehdy vmetla do ksichtu: ,No víte, když proti tomu chci bojovat, tak to musím přece nejdřív znát.'"

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 10.08.2023

    (audio)
    délka: 03:28:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na první hodině náboženství jsem práskla dveřmi

Iva Pospíšilová v roce 2023
Iva Pospíšilová v roce 2023
zdroj: Post Bellum

Iva Pospíšilová, roz. Ryšánková, se narodila 17. března 1954 v Brně. Vyrůstala ve skromných poměrech, jako nejstarší ze čtyř dětí se od dětství musela starat o mladší sourozence a pomáhat s domácností. Od roku 1968 chodila na hodiny náboženství v náboženské obci CČSH v Brně, což pro ni znamenalo zásadní zlom v životě a jeho zasvěcení Bohu. Po maturitě na gymnáziu tedy v letech 1973–1977 vystudovala teologii na Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze a od konce 70. let působila jako farářka husitské církve v Uherském Brodě a dalších obcích. S komunistickým režimem si nikdy nezadala, v 80. letech byla sledována Státní bezpečností a několikrát se dostala do konfliktu s úřady. V roce 2023 nadále působila jako farářka CČSH v Uherském Brodě.