Jaroslav Proche

* 1942

  • „My u cirkusu jsme brali kohokoli po sezoně. Dokonce vím, že jsme jednou byli u nějakýho vězení, možná v Leopoldově, a čekali jsme, až otevřou bránu, a hned jsme si vzali pět lidí, kteří by šli k cirkusu. Tak to chodilo tenkrát. Protože ty cirkusy nedělaly žádný velký potíže politický. Pokud nemířil někdo do nějakého vedení, na vedoucí místo. A protože já jsem tam byl s politicky ne zrovna dobrým kádrovým profilem, nemohl jsem se po maturitě dostat do žádný školy – zkoušel jsem to v Brandýse nad Labem, kde jsem byl na pohovoru, chtěl jsem jít do pedagogického institutu. Chtěl jsem tenkrát dělat tělocvik a biologii, protože to mě bavilo, ale tam jsem se nedostal. Pak jsem chtěl jít do hotelové školy, ale protože jsem se nedostal ani tam, šel jsem k cirkusu.“

  • „Protože jsem měl velice špatnej kádrovej posudek, protože mezitím mýho otce v roce 1950 v rámci akce 77 tisíc do výroby zbavili funkce. Sice se snažili a nabízeli mu, aby šel s nimi na okres do Prahy. Řekli: Můžeš pokračovat, ale musíš vstoupit do strany. On to ale odmítl. Řekl, že to není nic pro něj a že na tuto demagogii nepřistoupí.“

  • „Slovo dalo slovo a on povídá: Nechtěl bys pracovat na Hradě? A já mu říkám: Prosím tě, vždyť jsem bejvalej ředitel cirkusu, jsem jenom cirkusák, co já bych tady dělal… Ty jsi poradce, ty jsi architekt, hlava vzdělaná, inženýr… já bych tady mohl dělat leda podkoního, ale koně tu nemáte, maštal jste zrušili… A on říká: No, dobře, ale jestli to chceš, tak co kdybys dělal správce Královské zahrady? A já říkám: No, to by bylo něco! A on říká: A taky bys tam totiž mohl bydlet v zahradním domku u zdi, tam, co byli dřív policajti a hlídali Husáka. A já říkám: U brány, tam u Belvederu? No, to by bylo senzační. Je tam renesanční zahrada… A tam bych měl bejt? ptám se. A on: Jo. A přišel jsem tedy krásně upravenej do kanceláře a přišel tam Mirek Masák – ten už tam na mě čekal a za chvíli přišel prezident a říká: A vy musíte být veselá kopa, tady podle slov Mirka. Tak se domluvte, kdy nastoupíte. No, a za čtrnáct dní jsem se tam stěhoval. A byl jsem tam!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Týnec nad Sázavou a Jesenice, 06.04.2016

    (audio)
    délka: 03:34:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V cirkuse jsme měli od komunistů pokoj

Jaroslav Proche 2002
Jaroslav Proche 2002
zdroj: archiv Jaroslava Proche

Jaroslav Proche se narodil 19. července roku 1942 v Říčanech u Prahy, kde vyrůstal s rodiči Jaroslavem a Hermínou a o pět let starší sestrou Danielou. Kvůli nepříznivému kádrovému profilu jeho otce, který odmítl vstoupit do KSČ, ho po maturitě nevzali na školu, a proto začal pracovat jako pomocný dělník u státního podniku Československé cirkusy, varieté a lunaparky Praha. V roce 1960 utrpěl vážný úraz, napadli ho lvi a musela mu být amputována noha. K podniku se ale vrátil a vypracoval se až na ředitele cirkusu Praga. V roce 1966 emigrovala jeho sestra, v roce 1968 jeho maminka a v roce 1977 také on, spolu se svou východoněmeckou manželkou Margot. V západním Německu pracoval na různých pozicích, ale i když dostal nabídku, k cirkusu se už nikdy nevrátil. Díky přátelství s Miroslavem Masákem, který se stal poradcem prezidenta Václava Havla, přijal v roce 1990 nabídku pracovat na Hradě jako správce Královské zahrady. O tři roky později – po druhém zvolení Václava Havla do funkce – na vlastní žádost odešel a vrátil se do Německa. Byl dvakrát ženatý, třetí vztah s herečkou Věrou Křesadlovou trval několik let. Do Česka se definitivně vrátil v roce 2005. Žije v Týnci nad Sázavou.