Esteban Lázaro Rodríguez López

„No, San Isidro bylo milníkem mého života. Protože když jsme dorazili do San Isidra, Luis Manuel Alcántara mě zavolal a řekl mi: ‚Estebane, uděláme takovou pouť, tam uplatníme svůj boj, abychom se domohli svobody Denise Solíse, opozičního umělce, kterého mají v Combinado de Este soudem zavřeného osm měsíců.‘ A tak jsme se sešli několik lidí, nezávislí novináři, výtvarníci, pouliční dělníci, mladí lidé, velmi různorodá skupina, sešli jsme se tam nejprve s úmyslem vykonat ten akt, o kterém mluvím, tu pouť. Když jsme se podívali ven, byli jsme zcela obklíčeni represivní hlídkou Státní bezpečnosti.“

„Kultura je indoktrinovaná, ohrožená, dá se to říct tak, jako když řekneš: ‚Nezajímá mě‘, pokud jsi zpěvačka a nezpíváš to, co chci já, abys zpívala, odstraním tě. Nebudeš zpívat v žádném rádiu, v žádné televizi, jednoduše na žádném veřejném místě, nedovolí ti to. Pokud si malíř a nemaluješ to, co chci, abys maloval, hlasatel, co nedělá, co chci já, prostě se projevuješ jinak, nenechají tě, abys pokračoval jako umělec, nenechají tě být jako člověka a jednoduše tě utiskují za to, že chceš vyjádřit své volné umění. Nechceš, aby tě ovládali, aby ti říkali: ‚Hele, Estebane, namaluj třeba, namaluj, když jsi ten malíř, namaluj obraz pobřeží.‘ Já chci namalovat obraz s květinou, ne pobřeží. Vidíme několik způsobů, jak diktatura a tohle všechno ovlivňuje, musíš získat povolení, všechno to souvisí s [Vyhláškou] 349. Vyhláška č. 349 měla ovládat umělce a být způsobem, jak na ně tlačit a všechny je ovládat, mít všechny pod kontrolou.“

„Ztotožňuji se se všemi lidmi, se sousedy, kteří mě obklopují, ve stejné oblasti, kde žiju, kde je hodně svobodných žen s dětmi, kde žije mnoho starších lidí, kteří nemají ani dost na to, aby se uživili. Začal jsem dělat tuto práci a věděl jsem, že mě baví, ale také mě začali pronásledovat z Odboru státní bezpečnosti [Departamento de la Seguridad del Estado]. Jak stoupala úroveň a rostla ta věc se Státní bezpečností, jednoduše, pozor, za hlášení, za vystupování na mých sociálních sítích. Když vyšla Vyhláška č. 370, kvůli které mě pokutovali za to, že jsem prostě na sociálních sítích ohlašoval věci, které se na Kubě dějí. Začali mi tím vyhrožovat. Předvolali mou ženu, to bylo, popravdě, tvrdé, také ji předvolali na policejní stanici. Řekli jí, ať ode mne prosím odejde, ať mě vyhodí z domu, vyhrožovali jí, že i ona ponese následky toho, co dělám, na mé dcery také začaly útočit.“