Dana Roqueplo

* 1926

  • "Osobně jsem měla stříbrnou medaili. Díky komu? Díky ,,fair play anglais". Totiž já jsem střílela velmi silným ocelovým lukem, tětiva byla drát, to nebyl len. Lukostřelba je dlouhá a krátká trať. Ženy tenkrát střílely šedesát, padesát, třicet pět a dvacet pět, tedy dlouhé vzdálenosti a krátké vzdálenosti. A já jsem po celou dobu byla s Angličankou, buď byla ona první, nebo já byla první, na to střílení na třicet pět metrů... A na těch dvacet pět metrů, já já jsem chodila sbírat své šípy za terč, protože všechno lítalo skrz. Tenkrát pršelo, bylo takové vlhké anglické počasí. Normálně, když ten šíp proletí, udělá tam díru, tak se to má škrtnout, aby se poznalo, že ten šíp tam proletěl. Tam se to lepilo takovým tím páskem lepicím, a jelikož pršelo, ty pásky byly odlepovaný. Já jsem chodila sbírat ty šípy za terč, ale nebyly tam škrtnutý ty dírky, takže to nebylo počítaný. Já jsem ztratila nevím kolik set těch šípů... prostě jsem nevěděla, co dělat, náš vedoucí nemluvil anglicky, a by to takový nesmělý chlapec, a tak jsem tam šla a říkám, že mi musí něco dát, ztužit ten terč, protože ty šípy prolétaly velmi prudce. No tak koneckonců mi tam ztužili ten terč a moje všecky šípy byly takhle v tom žlutém ve středu..."

  • "Tak jsem byla přijatá tím ředitelem věznice, který mně nedovolil tátu vidět. Říkala jsem mu, že se musím koncem týdne vracet zpátky do Francie, tak bych se s ním chtěla rozloučit a on říká, že to není možné, dokud není souzený. Já jsem si říkala, to je divný... A já mu říkám:  ‚Já vám budu něco vyprávět.‘ A vyprávěla jsem mu, jak se to událo s mámou, když pro ni přišli gestapáci. Já povídám, že jí povolili vzít si tašku s tím, co je potřeba k normálnímu životu, a dokonce nám i řekli, kam ji zatáhnou a kam pojede. A já mu povídám: ,Nevidíte v tom nějaký rozdíl? Táta... vy jste ho přišli zavřít do tělocvičny v trenýrkách v prosinci, neměli jste kuráž to oznámit rodině? Což ty gestapáci nám udělali? Ti nám řekli, že maminku zavírají... Ona si mohla vzít s sebou ty věci, ale táta neměl právo na nic, ani na bačkory, na pyžamo, nic, ani šálu teplou, v prosinci... Vy nevidíte v tom žádný rozdíl?‘ On vyskočil ze židle a povídá: ,Ven!‘ Vyhodil mě z pracovny, ještě jsem měla štěstí, že mě nezavřel..."

  • "Byly volby v roce 1948 a ti odbojníci natiskli lístky, každý dostal dva lístky, jeden ANO a jeden NE, a šlo se volit, jestli se volí vláda nebo komunismus. Takže bylo natištěno strašná spousta toho NE, šlo se volit do té urny a to, co se nevolilo, tak to se hodilo vedle. Čili ten kdo tady stál, viděl, co házíte, jestli házíte ANO nebo NE. Takže vyhazovalo se to NE, jedno NE jsem dala do urny, druhý NE jsem vyhodila, takže kdo tam stál, si myslel, že jsem do urny dala to ANO. Ale já jsem tam dala NE. Takže tímhle způsobem já jsem volila proti komunismu v roce 1948..."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Montauban, 25.01.2023

    (audio)
    délka: 01:08:31
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Montauban, 25.01.2023

    (audio)
    délka: 01:42:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Je lepší jít statečně dopředu, než zůstat doma na gauči

Dana Roqueplo, rozená Picková, se narodila 6. ledna 1926 v obci Malá Víska u Hořovic. Otec Jaromír Picka byl vesnický kantor, který se později stal významnou osobou českého odboje a hrdinou perzekvovaným komunistickým režimem. Matka Milada v domácnosti pečovala o početnou rodinu. Pamětnice prožila harmonické dětství v blízkosti přírody, během druhé světové války však zažila náročná léta. Otec byl celou válku nezvěstný, matka zatčena. Po osvobození se otec vrátil jako hrdina, který během války školil v Anglii parašutisty. Otec chvíli po válce pracoval na generálním štábu, pak jej však komunisté zatkli, odsoudili a věznili v uranových dolech. V roce 1948 se v Anglii konalo mistrovství světa v lukostřelbě a Danuše Roqueplo z něj přivezla zlatou a stříbrnou medaili. Vzápětí emigrovala do Francie. Tam pomáhala s rodinným podnikem, podílela se na rozvoji lukostřelby a především se starala o početnou rodinu. V roce 2022 žila ve francouzském Montauban.