Petr Rosendorf

„Takže maminka nastoupila – protože měla rodinnou školu, tak začala domácky šít pro nějakou Drutěvu nebo co to bylo. Ale protože to bylo tak mizerně placené, že skoro si nevydělala ani na naše živobytí, tak pak přešla do podniku Motex, kde pracovala na směny, to znamená ranní, odpolední, noční. Tím pádem já jsem se musel, když měla tu odpolední nebo noční, tak jsem se musel třeba večer postarat o bráchu. Vyzvednout ho z družiny, udělat s ním úkoly. Dát mu najíst a připravit ho ráno třeba, když se ještě nestačila vrátit z noční, do školy. No, docházelo k takovým kuriózním situacím. Já jsem neuměl samozřejmě v té době vařit! My jsme měli vařič. A já vím, že maminka na tom občas na takovém hliníkovém kastrůlku dělala smažená vajíčka. Tak já jsem říkal: 'Udělám smažená vajíčka.' Jenže já nevěděl jak. Nepoužíval jsem máslo, olej, sádlo, nic. Rozklepnul jsem to vajíčko do toho hliníkového kastrůlku a usmažil jsem to. V podstatě jsem to upekl nasucho. No chutnalo to jako papír, něco šíleného, to si dodneška pamatuju. Takhle já jsem se musel o to starat. Ale zas na druhou stranu – já nepamatuju, že bych měl pubertu.“

„V roce 1952, v prosinci, byl otec odsouzen za velezradu. Protože tam psali, že má negativní přístup k socialistickému zřízení, prosazuje soukromé vlastnictví atd. A stýká se s lidmi, jako byli doktor Hostička, což je strana Milady Horákové. A za tohleto dostal pět let za velezradu." – "Čili první věc: ten proces je úplně vykonstruovaný?" – "Jo, ano. Takhle, on věděl o lidech, kteří chtějí utéct za hranice. Původně taky uvažoval, že by utekl, ale maminka mu dala nůž na krk, že jestli uteče, tak se rozvede.“