Ženy pověsili za nohy a chlapy odvezli do kasáren a tam je bili
Walburga Ruprichová, dívčím příjmením Harichová, se narodila 30. března 1931 v Supíkovicích (německy Saubsdorf) na Jesenicku rodičům německé národnosti. Během velké hospodářské krize se celá rodina přestěhovala do osmdesát kilometrů vzdáleného Moravského Karlova (německy Mährisch Karlsdorf) stojícího na pomezí Jeseníků a Orlických hor. Za druhé světové války do wehrmachtu narukovali dva její bratři. Erich padl v Rusku a Anton zůstal až do roku 1946 v zajetí v Holandsku. Jen několik dní po ukončení druhé světové války se pamětnice stala svědkem příchodu členů partyzánské čety Jiří do Moravského Karlova. V obci uspořádali lidový soud, po němž popravili dva místní Němce, zabavovali německý majetek, tři místní ženy svázali a na několik hodin je pověsili hlavou dolů a další desítky německých obyvatel odsoudili ke krutým tělesným trestům. Na konci září 1946 rodinu převezli do sběrného tábora v Mohelnici, kde strávila šest týdnů. Do odsunu Němců je však již nezařadili a následující dva roky pracovali na hospodářství v Paloníně a poté na státním statku v Březné. Až po navrácení československého občanství se mohli v roce 1954 přestěhovat zpět do Moravského Karlova. O rok později se pamětnice provdala za Čecha Františka Rupricha, jehož rodina vlastnila ve vedlejším Písařově velké hospodářství. Během kolektivizace na dva měsíce uvěznili tchána a rodina po nátlaku předala hospodářství k užívání státnímu statku. Kvůli třídnímu původu měli i její dva synové nemalé potíže při studiích. V roce 2016 žila Walburga Ruprichová stále v Písařově.
