Co tady dělají? Vždyť je nikdo nezval!
Arnošt Růžička se narodil 14. září 1951 ve Znojmě. Jeho matka Helena Růžičková pracovala jako dělnice v Závodech Gustava Klimenta, kde se vyráběla obuv. Pamětníkův otec Arnošt v šedesátých letech působil jako tajemník Československé strany socialistické, strany, která v socialistickém Československu fungovala v rámci tzv. Národní fronty. Po srpnové okupaci roku 1968 musel otec pozici tajemníka opustit a pracovat v dělnických profesích. O invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa se Arnošt Růžička dozvěděl v Bzenci, kde pobýval u tety Leopoldy Hladíkové. Se spolužáky ze Střední všeobecně vzdělávací školy ve Znojmě následně sepsal petici proti okupaci a předal ji místnímu velitelství okupačních vojsk. Ke zmíněným spolužákům patřil také Petr Spilka, budoucí mluvčí Jaderné elektrárny Dukovany. Po maturitě se pamětník hlásil do Brna na medicínu, nicméně neúspěšně. Domnívá se, že možnou příčinou jeho nepřijetí byl otcův „špatný“ kádrový profil. Rok se živil jako vychovatel ve školní družině v Šatově. Poté se pokusil dostat na lékařskou fakultu znovu. To již uspěl, byť podotýká, že mu paradoxně pomohly otcovy kontakty. V roce 1971 se Arnošt Růžička oženil se svou partnerkou Miroslavou. V následujících letech se manželům narodily dvě děti. Po vysokoškolských studiích medicíny pracoval jako lékař ve svém rodném městě. Zpočátku pracoval na anestezii a resuscitaci a od roku 1987 na záchranné službě. Normalizaci označuje za dobu největšího pokrytectví. Sametovou revoluci nadšeně uvítal a osobně se zúčastnil demonstrací konaných ve Znojmě. V době rozhovoru (2021) žil jako důchodce v Suchohrdlech u Znojma.
