„Jo a my z těch Rozdrojovic jsme se potom plazili do Brna, a protože už se střílelo, tak jsme šli příkopem vedle silnice. A za mnou šel doktor a přede mnou jeho manželka a teď najednou nade mnou stojí takovej chlap a říká: ‚Davaj časy!‘ A já jsem nevěděla, co to je ‚časy‘, tehdy, tak jsem si říkala, co on mluví o počasí? ‚Davaj časy!‘ A ten za mnou na tu svou manželku: ‚Hoď mu ty cibule!‘ Tak ona odepla z ruky hodinky a hodí mu ty cibule a doktor říká: ‚Kde to jsme, ona hodinky, který se vůbec nedostanou, dává tady tomu...‘ A on to sebral a potom teda odešel.“
„No, to se muselo nastoupit taky v určitou dobu, to byla nevýhoda, že jo. Já jsem musela nastoupit strašně brzo ráno. Já vím, že jsem tady měla spolužáka, který taky byl u té elektriky, tak jsme vždycky chodili. Nó, já jsem sloužila u té elektriky a teďka my jsme na konečné stanici, mně byla zima na ruce. Tak řidič přišel a říkal: ‚Víte co, pojedeme pomalu a vy klusejte za náma, zahřejete se.‘ Tak jsme to tak udělali. A teď lidi: ‚Ujela vám průvodčí!‘ No prostě lidi na chodníkách volali, ať zastaví, aby ho průvodčí mohla doběhnout, si vzpomínám.“
„Já jsem tady chodila do školy, jak říkám, nám tehdy tu oktávu zavřeli, takže já jsem byla nasazená u elektriky. Všem Čechům snížili známku o jeden stupeň. Já si vzpomínám, že jenom mně nechali známku z matematiky jedna. Potom posbírali ty židovský děti od nás. Tehdy se posílaly... kam se to posílalo, že...“
Sylva Šantavá, rozená Krohová, se narodila 17. srpna 1926 v Praze do rodiny architekta Jiřího Krohy a Miloslavy Krohové. Do pěti let vyrůstala v Mladé Boleslavi, která je silně spjata s tvorbou jejího otce. V Sylviných pěti letech se rodina přestěhovala do Brna za otcovým zaměstnáním, který byl jmenován profesorem na brněnské technice. Matka byla v domácnosti a věnovala se dceři. Sylva Šantavá navštěvovala mj. hodiny klavíru u bratra Huga Haase, Pavla Haase, který bydlel v sousedství. Vzpomíná, jak jednoho dne přišla do třídy a všechny židovské děti byly pryč – odsunuty do židovské školy. Už je pak nikdy neviděla. Později šel do transportu, ze kterého se nevrátil, i Pavel Haas. Když byla Sylva v oktávě, Němci zavřeli gymnázia a ona byla nuceně nasazená. Matka jí zařídila místo průvodčí v tramvaji. Konec války strávila s matkou za Brnem v obci Rozdrojovice, odkud se příkopem plazila zpět do domu v centru Brna. Věnovala se studiu matematiky, kterou měla velmi ráda, a aktivně sportovala – lyžovala a hrála tenis. Za studijních let poznala i svého budoucího manžela, se kterým měla dvě děti – dceru a syna. Po skončení studií na vysoké škole zůstala jako vyučující. V roce 1966 se stala první československou docentkou matematiky, na kterou studenti rádi vzpomínají pro její výukové metody i dostatek času na individuální práci. V roce 2022 žila s dcerou v Brně, v domě, který její otec postavil.
