Za války jsme žili ve stálém napětí a strachu
Helena Šebestová, rozená Kovářová, se narodila 29. června 1933 v Hošťálkové na Valašsku. Odmala pomáhala rodičům Janovi a Rozálii na jejich soukromém hospodářství. Její dětství za protektorátu provázely z počátku bezstarostné hry, ovšem později prožívala strach z gestapa, které mělo v obci sídlo a neváhalo zatýkat místní i přespolní občany. Počátkem května 1945 zažila intenzivní boje mezi wehrmachtem a partyzány v rodné obci. Po válce viděla padlé spoluobčany i kruté zacházení s německými zajatci. Přelomové období 1947 - 1948 prožila v Praze, jako vychovatelka. Zažila události spjaté s únorovým pučem roku 1948 a v červnu 1948 sledovala průvod XI. všesokolského sletu, na kterém občané otevřeně vyjadřovali svoji nevoli s nastupující komunistickou diktaturou. Od roku 1948 pracovala pro obuvnický podnik Jas. V roce 1953 se stala svědkyní demonstrace namířené proti měnové reformě v Ostravě. Téhož roku se provdala za číšníka Jana Šebestu, odstěhovala se s ním do jeho rodiště v Němčicích nad Hanou a měla s ním dvě děti, dceru Helenu a syna Vladimíra. Od počátku 60. let až do odchodu do penze pracovala na tamním místním národním výboru (MNV) jako administrativní pracovnice a vedoucí služeb. V roce 2021 bydlela v Němčicích nad Hanou.