Vojtěch Sedláček

„Tady byli v tom devadesátém roce ekonomičtí experti z USA a z Anglie, kteří se zabývali hazardními přechody ekonomik, jako byla Vysoká škola ekonomická v Londýně. Debaty s nimi byly pozoruhodné. Jednu z nich bych taky připomněl, protože mi to taky stále leží hlavě, jak tam jeden říká, že ta zkušenost je, že když uděláte tu privatizaci bez toho právního rámce, tak vám to všechno půjde rychleji, ale vy se toho dvě generace nezbavíte. To prostě nejde. Koneckonců víme, když v Itálii začala akce čisté ruce, jak najednou nebylo možné postavit silnici nebo cokoliv, protože nikdo nevěděl, koho má uplatit a kam ty prachy mají jít. To znamená, že takzvaná korupce není nic jinýho, než že jsme si to takhle nastavili, že ten způsob, který se rozběhl, byl takhle nastavený a byl výhodnější než jiné způsoby na trhu.“

„Nejvíc mě ovlivnili z těch lidí dva, to byl Jirka Němec a Honza Sokol. Oba dva byli, a tím tedy nechci nikoho vyvyšovat nebo srovnávat s těmi ostatními, ale byli pro mě zjevení. A oba dva jsou, Honza Sokol tedy doposud, Jirka Němec už zemřel před pár lety, pro mě zjevení. Zjevení tím, že se jednalo o mimořádně vzdělané a chytré, lidi s pozoruhodnou schopností komunikovat a dávat ty ostatní dohromady. Já jsem se s takovou mírou těchto schopností koncentrovanou do jedné osoby do té doby nepotkal. Ten Jirka Němec a koneckonců i Honza Sokol měl schopnost bavit se nejen s intelektuály, ale i s lidmi z ulice, s dělníky, s přidavači, když jezdili za mnou do Roztok.“