Miloš Šejn

“Thanks to him I learned about a newspaper advert and a deadline for applications for the job which was about to be the next day. And he told me to do something about it. So I called the number at once. Immediately someone from the student strike committee picked it up and told me: ‘Ok, that’s fine, come tomorrow.’ In the evening I collected my entire portfolio. I was always keeping good track of my works so I had a large portfolio. When I arrived to Prague I walked towards the Academy of Fine Arts which I knew from very different contexts. I was just about to grab the handle from the main door but then it itself started opening. The door opened and Milan Grygar walked out of the building. I knew him because I prepared one of his exhibitions. He told me: ‘Art can’t be taught. I wish you best of luck.’”

„Já jsem samozřejmě práci těch lidí znal. Mně tedy výtvarně nebyla příliš blízká kromě možná Františka Skály a Petra Nikla. Ta práce s tou figurativností, co se týče sochařství Róny, mně nebyla blízká proto, že odporovala tomu, kam já jsem směřoval. A pak samozřejmě v tehdejší době snaha prosadit se opravdu ekonomicky dost zaváněla politickým přitakáním s režimem. To si tedy vůbec nedělám legraci a docela mi ten charakter některých lidí potvrzují i jejich zpětné výroky. Jako třeba vzpomínky Vladimíra Körnera, který velice rád dává do vínku historku, že byl první, koho Václav Marhoul vyhodil pro nepotřebnost ze Studia Barrandov. Nesmíme zapomenout, že Václav Marhoul byl v podstatě vedoucím té skupiny. Takže to není vůbec legrace. A to, jak potom po revoluci někteří z členů této skupiny – především tedy Jiří David – vystupovali, tak... Já bych to nechtěl radši rozebírat.“

„Mohlo se to stát někdy v šesté sedmé třídě. Nějak jsem se dostal do přírodovědného kabinetu v naší škole a tam jsem objevil naprosto neuvěřitelnou věc. Dneska už přesně vím, co to je – jmenuje se to Kněžourkův velký atlas ptáků. Skládá se to asi ze dvou knih, ty jsem vlastně objevil až mnohem později. Ale hlavní součástí toho díla byly litografické barvotiskové tabule všech evropských ptáků, včetně těch druhů, které k nám velice vzácně zalétávají. Já jsem tím byl tak fascinovaný, že jsem si začal dělat atlas svůj. Dělal jsem si ve stejném rozměru těch tabulí jakési duplikáty. Takže jsem se někdy nechával tajně zavírat v tom kabinetu během vyučovacích hodin a kreslil jsem si malé náčrtky ptáků v té kompozici a pak doma jsem to skládal dohromady. Byly to vlastně jenom tužkou dělané poznámky, a protože řada ptáků má velice složitý systém zbarvení, tak to jsou náčrtky, kde z různých částí ptačího těla jdou slovní popisky, jaký to je přesně odstín. Takže dneska to jsou naprosto neuvěřitelné věci na pomezí vizuální poezie.“