Jana Singerová

„Ukončil to vlastně bombardováním Drážďan, kdy stál s tím vlakem těsně před Drážďanama. Říkal, že úplně ten vlak nadskakoval, jaká to byla síla toho tlaku. Tam se rozhodl, že se vrátí domů, že odejde. Asi to nebylo přes noc, protože se musel vrátit do té své mateřské stanice, do Gőrlitzu, a vzít si tajně své věci a vydat se pěšky domů. Byl to únor. Vím, že ten nálet na Drážďany byl v únoru. Tatínek šel vždycky jen v noci, ve dne se schovával a došel domů až v dubnu. Byl ve velice špatným stavu a ještě riskoval, že ho seberou. V Pace byl báječnej primář. Nabídl se, že vezme tatínka jako raněnýho do nemocnice. Stejně musel jít na prohlídku, nebyl v pořádku po té cestě. A tak se dočkal konce války.“

„Tady jezdil na lokomotivě a opět pracoval jako topič. On měl ta nejlepší vysvědčení, takže mohl zastávat i strojníka. Protože byl nejmladším zaměstnancem, který přišel, a oni byli povinni dát nevím kolik lidí, ale tatínek byl mezi nimi, na práci do Německa. To už vím přesně: tatínka přidělili na hlavní nádraží v Gőrlitzích – jak se jmenujou česky Gőrlitze?“ – „Zhořelec.“ – „Ano, do Zhořelce, a celou válku jezdil se zbraněma na východní frontu. My jsme ani nedomyslely, my děti, maminka ano. Maminka právě měla hrozně těžký období. To bylo tak riskantní zaměstnání, to jsem si teprv uvědomila potom.“