Ing. Zdeněk Skála

"To bylo hezké. Když to dědeček takhle rozřadil, do Dánska a do Palestiny, tak jim řekl opravdu jako ten Švejk: 'A po válce v Praze.' Což je paradoxní, protože oni se skutečně deklarovali jako Židi a táta byl sionista. Ale ta šalba toho Masaryka byla tak dokonalá, že navíc byli českoslovenští vlastenci. Takže po válce v Praze. Tak oni byli po válce v Praze a čekali, až se ten děda vrátí."

"Nejdřív jsem to dělal jako dobrovolník, hned po revoluci jsem nějakou synagogu zajišťoval, ale staticky. Ona byla taková velká akce, 16 hvězd se to jmenovalo, což byla rekonstrukce židovských památek. To dělal Jirka Daníček a znali mě, tak mě do toho zatáhli. Já jsem tam byl takový technický chytrák. Bylo to výborné. Povedlo se to, ale já už jsem z toho naštěstí pryč. To je naprostá řehole. To byly evropské peníze, takže oni musí zajišťovat udržitelnost, ale povedlo se to, ty baráky se obnovily. Ale ta myšlenka je trochu vedle. Jirka je člověk, který se o ty památky stará. Je to fajn, že ty kořeny tady jsou, že ti Židé nejsou náplava, že se tady nezjevili odnikud, že tady byli. Je to dobré jako argument proti nějakému Bartošovi, který by ten argument stejně neposlouchal. Takováto věc to je. Ale ty baráky jsou mrtvé. V těch barácích se žádní Židé nezjeví. V Mikulově je třeba synagoga. To jsou normální baráky, ten barák je normální barák, Židi nemají žádné zasvěcení, odsvěcení. Prostě když v tom baráku je Tóra, tak ten dům má nějaký status. Ale to může být tvůj barák, vlezeme k tobě na zámek a máš z toho synagogu. Bacha na nás. A protože tam jsou ti wunderrabíni, na hřbitově v Mikulově, za kterými se sjíždějí chasidi z celého světa, tak ti si tam tu Tóru na nějaký ten svátek přinesou, oni je tam pustí, a jinak tam není nic."