Miroslav Skalický

„Ten barák byl všechny víkendy obšancovaný [obklíčený] policajty. Kontrolovali už dole U Ušáka, to je takový motorest u zastávky autobusu, pak se jde kilometr nebo dva nahoru. Všechny víkendy to bylo obšancované. A když tam měli být Plastici, ani obyvatelé baráku to předem nevěděli. Domlouval jsem to v Praze s Magorem. Byly třeba tři varianty. Věděl jsem už, že to bude u nás, ale aby se to neprozradilo, byli lidé nejprve svedeni jinam. Až na poslední chvíli se dozvěděli, kde to bude. Měli přijet někam, kde se dozvěděli, kam se pojede dál. A protože o víkendech bylo na baráku plno a byl obšancovaný, tak se akce jako koncert Plastiků konaly třeba v úterý nebo ve čtvrtek. Lidi přijeli, ale policajti nic nevěděli. Obšancovali to, až když bylo po všem. Bylo to tak udělané a vymyšlené, že se policajtům nikdy nepodařilo žádnou akci přerušit, i když stáli kolem dokola.“

„Byl jsem dvě patra pod zemí v díře. Tam to bylo docela drsnější. Bylo to v prosinci, topení bylo vypnutý. Takže to bylo ledové. Ze zdí tekla voda. Zima. Prosili jsme, abychom mohli mýt nádobí, protože se mylo v horké vodě. K jídlu jsme dostali čtvrtku chleba a takovou tu naftu do ešusu. Trochu polévky nebo omáčky se dvěma knedlíky, normálně byly čtyři. V rohu byl záchod, litinový, bez sifonu, smradlavý. Nad tím kohoutek, takže se tam nedalo ani sedět. To byla jediná voda, která tam byla. Deky nám dali až na noc. Dřevěná pryčna bez matrace. A z toho záchodu vyskakovaly krysy nebo potkani, kteří po člověku v noci lezli. Vždycky jsem je setřásl z deky. Potom mi poradil kluk, se kterým jsem myl nádobí, abych jim večer nechával vedle hajzlu jídlo. Když jsem mu nechal v ešusu na zemi kousek chleba, potkan se nažral, skočil zpátky do záchodu a měli jsme od nich klid.“