Alf Skjeseth

"Nebyli to lidé snadno dostupní. Mnozí z nich měli neustále za zády policii. Například Petr Uhl měl policii přede dveřmi. Nemohl se projít se svými dětmi v parku, aniž by měl za zády tajnou policii. Takže docházelo k určitému konspirativnímu chování. Nevím přesně, jak byly tyto záležitosti nastaveny. Měli jsme například naplánovaný rozhovor s Martou Kubišovou, bývalou umělkyní, která byla v té době mluvčí Charty 77. A vzpomínám si, že jedna z těch schůzek byla zrušena, protože ona vypozorovala, že její okolí sledují agenti. Ale po několika dnech jsme dostali zelenou, abychom se s ní a jejím manželem sešli někde tady v bytě. Takže si myslím, že tito přátelé, které jsme tady získali, staří přátelé Michaela Konůpka, měli přístup do vnitřních kruhů této sítě a my jsme na nich byli zcela závislí. My jsme neuměli jazyk, neznali jsme žádné osoby. Tehdy nebyly žádné mobilní telefony, žádný internet. Zejména ze začátku jsme na nich byli zcela závislí a oni nám věřili, měli v nás důvěru. Myslím, že jsme se chovali tak, že jsme si to zasloužili. Byli jsme loajální, byli jsme diskrétní, když to bylo potřeba. Dělali jsme reportáže, které se k nim dostávaly, podávali vyvážený obraz o vývoji tady v širokém měřítku, protože to nebyly jenom rozhovory, to byly také reportáže o tom, co se děje ve spoelčenském životě, v pracovní oblasti ,ve školství. Samozřejmě jsme museli často používat zdroje beze jména a adresy."

"V této době přijel do Osla jeden ze signatářů Charty, pan Michael Konůpek s rodinou. Z Československa odjeli myslím v roce 1977 nebo začátkem roku 1978. Měl zájem o spolupráci s norskými médii, aby upozornil na zdejší situaci, aby přispěl dalšími informacemi a poznatky. A pak, po dlouhém setkání s Michaelem na jaře, možná v dubnu, 1978, jsme s ním udělali velký rozhovor, otiskli jsme manifest a plánovali jsme, že sem pojedeme navštívit Prahu a pokusíme se najít představitele tohoto nového hnutí. Měl velmi dobré kontakty a setkali jsme se s mnoha lidmi. Já jsem přijel v květnu 1978 s fotografem, zůstali jsme dva týdny. Neměli jsme peníze, a tak jsme dva týdny bydleli soukromě u Michaelovy rodiny. Musím říct, že byli velmi velkorysí a velmi sebevědomí. A dostali jsme se do kontaktu s některými aktivními lidmi z Charty 77 tady a udělali jsme spoustu, řekl bych exkluzivních reportáží a rozhovorů s disidenty a mluvčími a potlačovanými lidmi. Takže to ta byla první a nejdelší cesta. Vrátili jsme se domů a otiskli velké články v novinách. Byla to vlastbě příprava na události v srpnu 78, kde bylo také hodně politické aktivity. Setkávali jsme se s lidmi, kteří nebyli u norské veřejnosti příliš známí, ale mnozí z nich byli ústřední lidé. S Václavem Havlem jsme se nesetkali, ten byl víceméně celou dobu zavřený, ale potkali jsme spoustu dalších. Nejeli jsme jen jednou v roce 78, přijeli jsme znovu v letech 80, 81, 82, 84, ne pokaždé na dva týdny, ale třeba na týden, na pět dní. Postupem času jsem získal kontinuální kontakt s těmito kruhy a s těmito lidmi."