Doc. RNDr. Marie Sovová , CSc.

* 1932

  • „A já jsem potom šla, buď ten den, nebo druhý den na nákup. A to bylo velice nepříjemné. S malým Petrem, kterého jsem nesla v náručí. Teď se vracíme z toho nákupu a proti nám jely tanky. Na té ulici nebyl nikdo než já s tím dítětem a ty tanky, které jely. Ale což ty tanky, ale oni tam koukali ti vojáci, abych to řekla, a drželi pušky. A já jsem si říkala, propána, stačí, když se mu pohne prst a on nás sejme. Tak jsem si řekla, nedívej se na levou stranu, dívej se před sebe nebo napravo, abys ty tanky neviděla. Ale můžu vám říct, že tedy jsem se bála. To byli mladí kluci, ti vůbec nevěděli asi, která bije a kde jsou. To bylo hrozné, to mám přesně vymalované toto.“

  • „Druhé smutné bylo, když se odváželi Židé, kdy městský rozhlas oznámil, že v den D se v hodinu H mají dostavit na náměstí ti a ti. Za námi bydleli Metzlovi. Měli dceru Věru, hrozně hezkou holku, měla krásné černé vlnité vlasy. Měli takové malinkaté hokynářství, jak je mohlo uživit, nechápu. To vůbec nechápu. A kousek před námi dolů k potoku byla synagoga. Ale nebyl tam rabín, ale tento pan Metzl toho rabína zastával. Tak si vzpomínám, že jsme občas slýchávali ze synagogy různé zpěvy, měli bohoslužby nějaké. Ta Věra měla známost s hochem, kterýžto ovšem nebyl žid. Byl to normální křesťan a vlastně ten její tatínek by ji býval mohl zachránit, kdyby povolil sňatek s křesťanem. Ale on byl prostě, mohla bych říct bigotní nebo velice přesvědčený žid, a nedovolil jí to. Tak si pamatuju, zase je to obrázek, jak oni šli na to náměstí, kolem našeho domu, já jsem byla v prvém poschodí a dívala jsem se z okna, zavřeného. A všechna okna v ulici byla zavřená, všechny dveře byly zavřené, ta ulice byla úplně mrtvá, živáčka tam nebylo. A tyto tři postavy pomalu, černě oblečené, on s tím kloboukem, každý měl kufárek a pomalým krokem šli vstříc vlastně smrti, šli na to náměstí. Tam, myslím si, že byli odváženi auty, nevím přesně, a dopadlo to tak, jak to dopadlo. To byl smutný pohled.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 16.06.2021

    (audio)
    délka: 02:17:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
  • 2

    České Budějovice, 02.09.2021

    (audio)
    délka: 01:54:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Moji rodiče přišli o všechno

Marie Sovová (1946)
Marie Sovová (1946)
zdroj: Archiv pamětníka

Marie Sovová, rozená Janečková, se narodila 3. května 1932 v Černovicích na Táborsku. Její rodiče zde provozovali obchodní dům. Stala se svědkem deportací černovických Židů. V roce 1950 zabavili komunisté Janečkovým podnik a veškeré nemovitosti. Po absolvování měšťanské školy v Černovicích získala roku 1951 maturitu na táborském gymnáziu. Kvůli buržoaznímu původu ji napoprvé nepřijali na vysokou školu a rok pracovala v lékárnické laboratoři. V letech 1952 až 1957 studovala farmacii na univerzitě v Brně. Krátce po absolutoriu nastoupila na farmaceutickou fakultu jako vyučující. Roku 1959 se provdala za kolegu z vysoké školy Jaroslava Sovu. V letech 1960 až 1971 působila v Bratislavě, kam byla přesunuta fakulta z Brna. Od roku 1971 vyučovala farmacii na nově zřízené fakultě v Hradci Králové. Zde prožila i sametovou revoluci. V roce 2021 žila Marie Sovová v Hradci Králové.