Nerad bych se sám před sebou za sebe styděl, to je tak celé
Stáhnout obrázek
Pavel Šremer se narodil 24. února 1946 v Benešově u Prahy do učitelské rodiny. Jeho otec nebyl v komunistické straně, a tak nedosáhl na svou aprobaci středoškolského učitele, ale rodina se spolu s ním přesunovala po základních školách na Podblanicku. Středoškolský učitel přivedl Pavla Šremera k zájmu o přírodovědné předměty, následně studoval a v roce 1968 absolvoval biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy se zaměřením na genetiku, v Praze začal vědecky pracovat v Mikrobiologickém ústavu ČSAV. V tomto období působil v Hnutí revoluční mládeže, levicově orientované organizaci, která byla ale proti invazi vojsk Varšavské smlouvy. Za své aktivity proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl na sedmadvacet měsíců uvězněn a po propuštění později pracoval ve Výzkumném ústavu antibiotik a biotransformací. Po přestěhování za ženou do Bratislavy pracoval ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu, za svůj podpis Charty 77 ho však musel opustit. Koncem 70. let se zapojil do dobrovolné ochrany životního prostředí v bratislavské organizaci Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny (SZOPK). Byl spoluautorem návrhu národního parku Podunají a návrhů řady chráněných území v oblasti Bratislavy, Malých Karpat a Záhoří. Byl aktivním členem iniciativy Bratislava nahlas!, která formulovala problémy města, on sám pak upozorňoval mimo jiné na problémy spojené s plánováním přehrady Gabčíkovo a přípravou zkušebního jaderného reaktoru na Slovensku. V listopadu 1989 spoluzakládal Stranu zelených na Slovensku a rok byl jejím místopředsedou. V lednu 1990 byl kooptován do Federálního shromáždění jako poslanec za Stranu zelených. Byl členem výboru pro životní prostředí. Krátce byl také náměstkem federálního ministra životního prostředí Josefa Vavrouška. Od roku 1992 byl programovým ředitelem v amerických Mírových sborech v České republice, od roku 1997 pak pracoval v ČIŽP (České inspekci životního prostředí) a poté v Českém ekologickém ústavu. V letech 2006-2010 pracoval na ministerstvu životního prostředí jako ředitel odboru odpovídajícího za ekologickou politiku. V roce 1992 byl zakládajícím členem Společnosti pro trvale udržitelný život a v letech 1997 až 2006 byl jejím předsedou.
