„Tak mě tam vyvedli, sedli si tři vedle mě a jeden začal datlovat do toho stroje. Otázky byly směřovaný hlavně na Josefa Zveřinu. On totiž předtím napsal otevřený dopis prezidentu republiky Gustávu Husákovi a ten dal nějak do novin. Nebo něco v tom smyslu. On s ním seděl, dral s ním peří. Prostě napsal otevřený dopis. Oni se mě ptali, jak se znám s Josefem Zvěřinou. Já jsem říkal: ,Velice dobře. Je to výborný člověk, ryzí kněz. Kdybyste ho, pánové, poznali...' A oni si to psali: Ryzí kněz, ryzí člověk. ,Prosím zaprotokolovat.' To jsem byl úplně nad věcí, jak jsem byl nevyspalej. Oni byli takoví nejistí, pobledlí. Já jsem toho vyloženě zneužíval. To jsem si je teda podal. A fakt jsem si to vychutnal. Přitom to byla poslední šťára. Jak jsme zjistili v Piešťanech, v Liberci. Dokonce náš přítel z Medlova, toho vzali z kravína v gumákách. Odvezli ho do Olomouce. On říkal: ,Já jsem nevěděl, co se děje. Tak jsem všechno zatloukal.' Každej se choval úplně jinak. Každej nevěděl, co bude. On jim říkal: ,Já jsem ho v životě neviděl.' Prostě jak jsme měli ty věci naučený - zatloukat, zatloukat. Každej reagoval jinak. Já jsem z toho Říma... Prostě říkal jsem to takhle. Oni říkali: ,Co si myslíte? Je to starej pán, důchodce. Kde bere peníze na ty cesty? Vždyť on nemá režijku. Kde on jezdí?‘ A snažili se takhle klást otázky. Byl jsem tam asi kolem dvou hodin. On říkal: ,Teď to tady podepište.' Tak jsem to četl. Všechno bylo tak, jak jsem to řekl. Řekl jsem: ,Dobrý.' - ,Můžete jít.' Já říkám: ,Já nikam nepůjdu. Jak jste mě přivezli, tak mě taky odvezte.‘ Oni úplně zkoprněli. A fakt hledali auto, asi dvacet minut. Já už bych tam dávno došel. Já jsem si řekl: Fakt ne! Tak oni sháněli snad půl hodiny auto, až to auto bylo, pak mě odvezli.“