Luboš Starý

„Myslím si, že byly prázdniny. Byli jsme u babičky. Pak jsme tam byli zamčení, pak jsme utekli. A co je pro kluka velký zážitek, že jsme prostě skákali na jedoucí ZiLy a Rusákům jsme trhali zpětná zrcátka a měli jsme srandu z toho, že jich máme za rohem hromadu. A kdo jich natrhal víc, byl větší geroj.“ – „To jenom s bráchou, nebo i s jinými?“ – „Brácha se ztratil, to byl těžký chaos…“ – „Bylo vás víc takových kluků na Slovance? A ZiLy, to jsou ty velké náklaďáky?“ – „ZiLy jsou ty velké náklaďáky, co jezdily... Utíkal jsem domů, na rohu bylo srocení lidí. Koukali, co se děje, kdo přijíždí. U našeho domu na té hlavní silnici, co se jezdí ke kasárnám a od kasáren.“ – „Čili to je [bývalé] Leninovo náměstí a poté Jičínská ulice, nahoru třída T. G. M. Vy jste bydleli na rohu S. K. Neumanna a Leninky?“ – „Přesně tam.“ – „A tam jste trhali ta zpětná zrcátka?“ – „Tam jsme je trhali jako magoři. Já jsem rád, že jsem to přežil a dožil se tohohle věku.“ – „A co ti okupanti?“ – „Naštěstí měli rozkaz jet dál, pokud možno bez kontaktu. Nevím, kdyby někdo z té korby vyskočil a začal střílet, tak člověk nikdy neví. Ale to je ono, to jsou ti mimoni, třináctiletí kluci, kteří musí mít nějakou akci nebo blbnout nebo co já vím.“

„Jak se společnost pomalu měnila a opravdu se stávala vyloženě šaškárna – myslet si ty oficiální věci, tak jsem se dostal do úzkých v hodině marxismu při nějaké písemce. Potom jsem z toho byl trochu přepadlý. Měli jsme psát něco o marxistických kategoriích.“ – „Na ČVUT?“ – „Na ČVUT. A mně to nějak nešlo přes to pero ven. Tak jsem napsal první dvě věty ty poučky a připsal k tomu něco ve smyslu: 'Takhle nějak by se ta odpověď měla odvíjet, ale v podstatě je to soubor nástrojů pro buzeraci a na pokřivení.' Takhle jsem si celkem neuváženě troufl. To bylo ve čtvrťáku, nebo dokonce v páťáku. Čili rok 1980. Taky jsem mohl jít ve stopách Mirka, později mi to pomalu docházelo. Ale díky tomu, že ve společnosti byla už úplně jiná atmosféra, tak hodnotící asistent říkal: ‚Za jedna, za tři, za pět... a pan Starý – no v jistém smyslu velmi zajímavá práce.‘ Nebo dokonce esej říkal, což technici nevědí, co to je esej, všichni čučeli. ‚V jistém smyslu zajímavá práce, já ji neklasifikuji, můžeme si později popovídat.‘ A takhle s přehledem to přešel, takže naštěstí mě nevyhodili. Doma jsem nic neřekl.“