Miloš Šťastný

„Ta Heydriška prostě to už tady všechno opanovala. V tu dobu sem chodili, to můžete už i vy pamatovat, to byli lidi, co evakuovali z fronty sem do toho. Tady ta Heydriška udělala ve statku veliké kotle, tam se vařila polívka, to jako kluci pamatujeme, tam se vařila polívka, ti národní hosti, protože to neměli kam ubytovat, tak tam ve stodolách a tak spali, a ona jim dávala jídlo. No samosebou my jsme tam čuměli, hned nás vyhnali, to je pochopitelné. No, tak dlouho až, ti dva kluci tam byli… krásný zámek to byl v Panenských Břežanech. Jenomže tam se stalo to, že jeden ten kluk utekl nějak z té brány ven a venku ho porazilo auto, zabilo ho. Teď oni měli strach, co bude, a ona jako, že to on nevěděl, že ten kluk vyběhl, takže ten šofér za to nemůže. Tak se tenkrát nic nestalo, to jsem se divil.“

„V tu dobu se dělala nad petrolejkou ještě jedna petrolejka, aby zmátli, kam mají házet bomby. Jenomže ono to nevyšlo, pak přišel nálet na Kralupy. No, a oni ti hloubkaři si to spletli, a místo aby to házeli na to, tak to házeli přímo na tu petrolejku. Tam to zabilo hrozně lidu, hrozně lidu. V té petrolce koleje, všechno bylo vytrhané, to všechno bylo pryč. My jako děti jsme dostali to, že ty všechny mrtvé lidi nanesli do kostela, tam všichni leželi, to si pamatuju, jako kdyby to bylo dneska, a my jsme se špalírem chodili na to koukat. Tak ti Němci nám vyprávěli, že ti Amerikáni tady udělali ten nálet a kolik lidu přišlo pryč a tohleto všechno.“