V tom záblesku jsem se otočil a viděl jsem, jak Gottwald padá k zemi
Ondřej Stavinoha se narodil 16. června 1955 ve Znojmě. Pochází z dělnické rodiny. S matkou Marií Stavinohovou a o čtyři roky starší sestrou Marií žili krátce ve Znojmě. Rodina se několikrát stěhovala. Nejprve do Velkých Karlovic v Beskydech, dále asi na pět let do Svobodných Heřmanic v okrese Bruntál a po dalších přibližně pěti letech do Horního Benešova. V Horním Benešově vychodil Ondřej Stavinoha základní školu a nastoupil v Rýmařově do učení jako zemědělec-mechanizátor. Od mládí se setkával s negativními postoji ke komunistům i sovětským vojákům. Matka i otčím zastávali v těchto otázkách podobná stanoviska. Po dvou letech vojny nastoupil do Uranových dolů Příbram na úpravnu rudy jako zámečník. Po roce byl pak přijat na šachtu, kde pracoval v podzemí a těžil rudu. S kamarády rádi zašli na pivo a snažili se režim alespoň provokovat americkou vlajkou na bundě nebo nošením černého oblečení. Když se blížilo desáté výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, uzrálo v Ondřeji Stavinohovi a jeho kamarádu Františku Polákovi přesvědčení, že musí zorganizovat nějakou větší akci proti režimu. Nakonec padlo rozhodnutí o sabotážní akci, při které by pomocí trhaviny odpálili Gottwaldovu bronzovou sochu na příbramském náměstí VŘSR. V noci z 23. na 24. srpna 1978 se Ondřej Stavinoha s Františkem Polákem vydali na akci. Stavinoha umístil na podstavec bronzové sochy asi 1,5 kilogramu trhaviny a sochu odpálil. Ta vyletěla po obrovské explozi do povětří a roztrhla se. Sedm dní chodili oba aktéři normálně do zaměstnání, než si pro ně přišli příslušníci StB. Krajský soud v Praze se konal ve dnech 22. až 26. ledna 1979. Ondřej Stavinoha byl odsouzen na devět let do třetí nápravně výchovné skupiny, František Polák dostal sedm let, rovněž do Valdic a Jaroslav Týsl - obstaral část trhaviny - dostal rok, který si prakticky odbyl ve vazbě, kde strávil devět měsíců, takže odešel za čtyři měsíce do civilu. Hlavní trestné činy, za které byl Ondřej Stavinoha odsouzen, zněly na záškodnictví a nedovolené ozbrojování. Po devíti letech byl Ondřej Stavinoha konečně na svobodě. Díky bývalému předákovi byl překvapivě přijat a začal zase pracovat v podzemí na uranu. Po roce se oženil s Miladou Vejnarovou. Byli spolu 16 let a vychovávali dvě manželčiny děti. Po rozvodu začal žít s mladší přítelkyní, která má rovněž již dvě děti. Vlastní děti mu tedy zatím nebyly souzeny. Dnes Ondřej Stavinoha pracuje u vojenských lesů. Od lesů dostal v obci Nepomuk také byt a s přítelkyní zde žije i v současnosti. Léta věznění vnímá jako ztrátu let, času, všeho, ale snaží se na to nahlížet jako na minulost, která je už za ním.