Dlouho jsem se neuměla usmát
Hana Sternlicht, rodným příjmením Neumannová, se narodila 10. února 1930 v Praze do židovské, v českém prostředí asimilované rodiny. Dětství strávila v Holicích, kde její rodiče provozovali papírnictví. V roce 1940 byla Hana pro svůj židovský původ vyloučena ze školy, další rok měla domácí výuku. Dne 9. prosince 1942 byla s rodiči deportována do ghetta v Terezíně, kde bydlela v dívčím domově L410. V září 1944 odjel otec transportem do Osvětimi a 4. října 1944 ho následovaly Hana s maminkou. Asi po deseti dnech v Osvětimi byla pamětnice vybrána na práci a převezena do tábora Freiberg v Sasku, kde pracovala v továrně na letecké součástky. V dubnu 1945 byl tábor evakuován a vězeňkyně převezeny do Mauthausenu. Tam se Hana 5. května 1945 dočkala osvobození americkou armádou. Oba rodiče a velká část rodiny byli za války nacisty zavražděni. Pamětnice se vrátila do Holic, ale za několik měsíců se odstěhovala do Prahy, kde žila spolu s přítelkyní u známých. Dva roky studovala na obchodní akademii v Praze. Zapojila se do činnosti sionistického hnutí Dror a rozhodla se pro odjezd do Izraele. Rok strávila na přípravném kurzu hachšara v Liberci a v březnu 1949 odjela se svým budoucím manželem Hanušem Sternlichtem do Izraele. Po příjezdu žila krátce v kibucu Ha-chotrim a v mošavu Arbel, v roce 1962 se přestěhovala do Kirjat Gat. S manželem vychovali dvě děti, Hana pracovala jako učitelka ve škole pro postižené děti.