,,Zatmění bylo. Pod trestem smrti bylo, kdo měl rádio. Rádia se musela za Německa odevzdat. Kdo si nechal rádio a přišlo se na to, tak byl popravený. Ale my jsme měli jedno schované a u nás se poslouchalo.“
,,Chodily nábory, chodili s přesvědčováním. Sedláci se proti tomu postavili. Dokonce jeden sedlák, takový mladý i s vidlemi, se proti nim postavil, vykázal je z domu. Bojovali. Odvedli krávy, dobytek do stodol. Všechno to sloučili.“
,,Přijeli k nám tři páni a chtěli s námi mluvit. Říkali, že jsou posláni, aby nám předali nějaké papíry kvůli znárodnění podniku. Manžela to rozčílilo. A říkal: 'Ven z mého domu!' Oni mu říkali, ať se nerozčiluje, že to není jejich vina, že to je usnesení k tomu znárodnění. Postavil se proti nim. Tak museli zavolat Bezpečnost. Nechci říct s puškou se proti nim postavil. On byl nimrod a měl dvě pušky. Postavil se proti nim. Tak museli zavolat Bezpečnost. Ti ho sebrali a odvedli do domu, zavolali lékaře. Lékař mu musel dát injekci na uklidnění. Potom všichni odešli. Už se nic nekonalo, protože to bylo tragické.“
"Starší sestry, než šly do školy, donášely to pečivo do obchodu a do hostinců, kde bylo potřeba. Já, když jsem v druhé třídě byla, tak jsem nosila do zámku v košíčku čerstvé pečivo, aby měli k snídani. Zámek jsme měli kousek od našeho domu."
„Bylo bombardováno taky nad naší obcí. Jedna rodina zahynula a bylo tam sestřeleno 28 amerických výsadkářů nad naší vesnicí německým vojskem. Potom byli po válce exhumováni a převážena těla do Francie. To si pamatuju, jak ta americká letka těch výsadkářů přiletěla nad tu obec a ti Němci na ni čekali a na těch padácích je postříleli. Osmadvacet amerických letců a pohřbili je za hřbitovem.“
Blažena Strachotová, rodným příjmením Fibichová, se narodila 9. února 1917 ve Slavičíně na jižní Moravě do rodiny statkáře a pekaře Rudolfa Fibicha. Pekařská živnost se v rodině Fibichů dědila po generace. Maminka Františka Fibichová pracovala v domácnosti a vypomáhala v pekařství. Ve 30. letech se Blažena Strachotová vyučila prodavačkou masa a uzenin ve Valašském Meziříčí. V roce 1939 se provdala za Jaroslava Strachotu, jehož rodina vlastnila ve Slavičíně sodovkárnu. V roce 1945 byla očitým svědkem letecké bitvy nad Slavičínem, při níž zemřelo 28 amerických letců, kteří byli pohřbeni v hromadném hrobě za místním kostelem. Podnik na výrobu sodovek provozovala Blažena Strachotová s manželem až do roku 1950, kdy byla jejich živnost za dramatických okolností znárodněna. Strachotovi ani jejich přátelé z okruhu drobných živnostníků do poslední chvíle nevěřili, že by mohly drobné podniky a rodinné živnosti podléhat probíhajícímu znárodnění. Po zabrání podniku museli opustit i byt, který měli v komplexu sodovkárny. Později odešli ze Slavičína natrvalo. Blažena Strachotová následovala svého muže do Ostravy, kde spolu pracovali v podniku Ingstav jako řidič a závoznice. V Ostravě žili dva roky ve velmi nuzných podmínkách na ubytovně. Strachotovi měli dva syny, Jana a Jaroslava. Oba synové měli vzhledem ke svému živnostenskému původu ztíženou cestu na vysoké školy. V roce 1977 se manželé Strachotovi přestěhovali do Českých Budějovic, aby byli na stáří a při zhoršujícím se zdravotním stavu manžela blízko synovi Jaroslavovi. Manžel pamětnice zemřel 9. listopadu téhož roku. V době natáčení rozhovoru (2022) byla Blažena Strachotová nejstarší obyvatelkou Českých Budějovic.
Přátelé Blaženy Strachotové a živnostníci ve Slavičíně v sokolském, zleva František Maláník (autodopravce), František Trčálek (kovář), Josef Málek (sedlák a zvěroklestič), Ludvík Malíček (sedlák a kolař), Karel Vystrčil (učitel), Rudolf Jurek (majitel sodovkárny), Arnošt Zdráhal (malíř), Josef Kobělský
Přátelé Blaženy Strachotové a živnostníci ve Slavičíně v sokolském, zleva František Maláník (autodopravce), František Trčálek (kovář), Josef Málek (sedlák a zvěroklestič), Ludvík Malíček (sedlák a kolař), Karel Vystrčil (učitel), Rudolf Jurek (majitel sodovkárny), Arnošt Zdráhal (malíř), Josef Kobělský
