Jaroslav Svoboda

Právě když jsme tam my zrovna byli na tom táboře o těch prázdninách, tak ňák byl poslední termín, kdy všichni ty Němci museli se vystěhovat. A oni si směli vzít s sebou jenom nějaký věci, který si v podstatě vezli na vozejku, dobytek a všechno tam museli nechat. A tak když oni do půlnoci se museli vzdálit všichni, že jo. No a když ta celá vesnice byla teda opuštěná, tak teď jsme začli slyšet, jak ty krávy bučej žízní a hlady, protože tam prostě byly nechaný takhle napospas. Tak jsme tam, pokud možno, jako jim dávali aspoň, vodu jsme jim nalili do toho.

Tam před ten dům babičky zastavil takovej velkej obrněnej vůz a posádka požádala babičku, jestli tam by mohli jako přespat. Tak babička samozřejmě souhlasila. A protože já jsem tehdy u ní spal, že jo, tak se stalo to, že já s asi deseti rudoarmějci jsme usnuli teda v té ložnici té babičky. Takže ten první den po osvobození jsem spal s deseti rudoarmějci.