My jsme zařídili to, že jsme vlastně denně z toho Vojkova, nebo pardon z Tehova teda, odebírali ty dálnopisný zprávy. A protože tady byli zase známí, který denně jezdili do Prahy do práce, že jo, tak jsme jim je předali a oni vždycky ráno to předali do redakce Mladý fronty, která byla v Panský ulici tehdy, jo, tak to měli na cestě, páč byli hned, v Dětském domě byla ta energetika tehdy. Takže jsme v podstatě denně zásobovali tu Mladou frontu těma zahraničníma dálnopisnejma informacema, jo. Ke kterejm by se těžko jinak dostávalo. Poněvadž, jak říkám, veškerý ty telekomunikační provozy, to bylo všechno vlastně zablokovaný a obsazený. No, takže jsme se jistým způsobem jako podíleli i na tý informovanosti i v této době.
Právě když jsme tam my zrovna byli na tom táboře o těch prázdninách, tak ňák byl poslední termín, kdy všichni ty Němci museli se vystěhovat. A oni si směli vzít s sebou jenom nějaký věci, který si v podstatě vezli na vozejku, dobytek a všechno tam museli nechat. A tak když oni do půlnoci se museli vzdálit všichni, že jo. No a když ta celá vesnice byla teda opuštěná, tak teď jsme začli slyšet, jak ty krávy bučej žízní a hlady, protože tam prostě byly nechaný takhle napospas. Tak jsme tam, pokud možno, jako jim dávali aspoň, vodu jsme jim nalili do toho.
Tam před ten dům babičky zastavil takovej velkej obrněnej vůz a posádka požádala babičku, jestli tam by mohli jako přespat. Tak babička samozřejmě souhlasila. A protože já jsem tehdy u ní spal, že jo, tak se stalo to, že já s asi deseti rudoarmějci jsme usnuli teda v té ložnici té babičky. Takže ten první den po osvobození jsem spal s deseti rudoarmějci.
Jaroslav Svoboda se narodil 31. března 1938 v Říčanech u Prahy, kde prožil celý život. Na válku si příliš nepamatuje, ale výraznou vzpomínku má na dny osvobození, kdy u babičky strávil v jedné místnosti noc se sovětskými vojáky. V roce 1946 vycestoval na sokolský letní tábor do pošumavského pohraničí, kde zažil vysídlování původních německy mluvících obyvatel. Už jako školák vstoupil do radioamatérského kroužku, což předurčilo jeho profesní dráhu. Vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT, kde také až do nedávna pracoval. V roce 1968 díky svým dovednostem pomáhal předávat dálnopisné zprávy z vysílače v Tehově do redakce Mladé fronty. Koncem 60. let si s manželkou svépomocí postavili domek. Zemřel 12. července roku 2024.
