U nás se shánělo všechno, co bylo na Západě běžně k dostání
Stáhnout obrázek
Božena Tichá, za svobodna Smékalová, se narodila 2. dubna 1930 v Přemyslovicích na Hané jako prostřední ze tří dětí ševce Petra Smékala a jeho ženy Cecílie. Zajímavě reflektuje každodennost života za první republiky i pozdější válečnou atmosféru. V roce 1941 jí zemřela matka a Božena musela jít na výchovu k přemyslovickému faráři a jeho hospodyni. Po základní škole, kterou skončila v roce 1944, nastoupila formou plného zaopatření jako učnice ke kadeřnickému mistru v Olšanech u Prostějova. Během jedné cesty domů viděla vystavené v rakvích dvě z mnoha obětí nacistické perzekuce v nedalekém Javoříčku. Její otec se jako válečný zajatec během první světové války v Rusku a znalec tohoto jazyka během osvobození těšil, že si se Sověty popovídá. Když ale zjistil, že tito hromadně znásilňují ženy, upustil od svého plánu a své tři dcery skryl za zamčené dveře. Božena po vyučení nastoupila jako kadeřnice, ale dostávala tak malou mzdu, že se raději rozhodla pro práci v továrně u pásu. V roce 1950 se provdala za Františka Tichého, holiče z živnostnické rodiny v Náměšti na Hané. Režim na něj tlačil, ať se živnosti vzdá a jde pracovat do dolů – František, aby se tomu vyhnul, nastoupil raději do mrazíren, které mu silně podlomily zdraví. Zemřel v pětapadesáti letech. Pamětnice během vlády komunistů několikrát navštívila příbuzné v Rakousku, kde prožila šok z toho, co všechno se dalo na Západě koupit. Vedle toho také podnikla cestu do Sovětského svazu, kde naopak zjistila, že to není ta vyspělá země, o níž mluvila propaganda. Božena Tichá žila v době natáčení rozhovoru v Domě seniorů František v Náměšti na Hané.
