Jiří Tomáš

„Měli jsme pod sebou jedenáct útvarů s jedenácti knihovnami. Já jsem jednak školil ty knihovníky, druhak jsem zajišťoval nákup literatury. Bylo na to poměrně dost peněz a začalo se to uvolňovat, takže vycházely docela zajímavé tituly. Kupoval jsem třeba Hemingwaye, taky Haška. Taky jsem pořádal besedy s promítáním filmů Voskovce a Wericha, to jsme vždycky pozvali Jana Mikotu, to byl tiskový tajemník Osvobozeného divadla, a ten přivezl některý film s V + W. A kupodivu se to vojákům líbilo. Ono to bylo vlastně bývalé PTP, Pomocné technické prapory. Pak už je zrušili a udělali z toho silniční vojsko, takže tam ti kluci vojákovali výcvik se zbraní prvního půl roku a pak dělali na stavbách. A já jsem šel ke knihám. On tam měl být voják z povolání. Tam byly dvě takové práce, metodik pro práci s knihou a metodik pro estetickou výchovu, a protože ti vojáci z povolání neměli na tohle kvalifikaci, tak to dělali záklaďáci. A tu estetickou výchovu dělal Pavel Polák z liberecké Ypsilonky.“

„V devadesátém roce byly vysoké náklady, osmdesát devadesát tisíc. Pak to začalo klesat, samozřejmě. Trh se nasytil. Pak už se dělalo taky třeba jenom tisíc kusů, nebo osm set, to, co by dřív byla bibliofilie. Dělali jsme třeba Messalinu nebo Nadsamce od Apollinaira [pozn. redakce – autorem publikací je Alfred Jarry]. Taky jsme během těch prvních tří let vydělali milion. Ale fakt je ten, že jsme o něj taky přišli, kvůli nepoctivému distributorovi. Nějaký inženýr Rabas nás o to prostě obral.“