Alena Tomsová

* 1937

  • „20. srpna jsme s manželem odjížděli do Jugoslávie. Přespali jsme v Bratislavě na jedenadvacetýho na vysokoškolských kolejích a tam z rozhlasu po drátě už ráno jsme se dozvěděli o tom maléru. Pokračovali jsme, protože my jsme nevěděli pořádně, co se děje, nic, na přechod hraniční Medveďovo do Maďarska, jenomže ten byl už obsazen Rusy. Byli tam nějaký vojáci jejich a prostě tak nějak na nás koukali a my jsme s nima se bavili rusky, protože jsme ruštinu, jsme maturovali z toho. Ten jeden nám říkal, že pochází z Dušanbe, a že už dva roky neviděl mámu, a že neví, kde jsou a proč tu jsou. Tak jsme se s nima chtěli, dál se jich zeptat a tak, ale zblýsknul to jejich komandýr a se samopalem proti nám. No, takže jsme to otočili a mazali k autobusu, že jo.“

  • „A od Dolánek k Turnovu šel pochod smrti a já jsem na dvorku koukala u té branky. A ti vězni prostě v těch hadrech, ti byli tak zmučený, oni sotva šli. Tam když někdo třeba zaškobrtnul, tak už ho mlátili puškou Němci. No, a my jsme měli k obědu tenkrát halušky, bramboráky, placky. Teď oni šli a máma říkala: ,Já vezmu ten talíř, já jim to hodím.‘ A teď taťka, zrovna byl asi po noční, protože byl doma a on říkal: ,Opovaž se, Marie, tam nemůžeš, protože by vlítli na tebe Němci. No, a asi tak šest baráků dolů bylo pekařství, pan Drahoňovský, a ten mezi ty vězně hodil dva bochníky chleba. Stačil teda zabouchnout dveře a zamknout, protože proti němu teda Němci hnedka.“

  • „My jsme původně bydleli tady vedle kostela a tam byla nádherná taková parková zahrada a na konci byl altán. A my jsme tam lítali po tý zahradě a ten altán neměl zavřený okýnka, prostě byly tam nějaký okýnka a my jsme z těch okýnek skákali ven ještě s Bohoušem a byla tam ségra taky u toho. A jak jsme tak skákali, tak najednou to tam pak bylo nějaký takový divný, tak jsme říkali, že jsme tam jako skákali z okna, tak jsme dostali vynadáno, že z okna se neskáče. No, ale pak tam přišli esenbáci a oni tam našli takovouhle minu. A my jsme nad tou minou skákali, takže oni prostě tu minu zneškodnili, jo. Tak to byl ještě pozůstatek války tady.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rychnov u Jablonce nad Nisou, 17.05.2021

    (audio)
    délka: 51:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na loutkové divadlo do lágru

Alena Tomsová v roce 2021
Alena Tomsová v roce 2021
zdroj: Post Bellum

Alena Tomsová se narodila 25. srpna 1937 v Rychnově nad Kněžnou, ale vyrůstala v Turnově. Okolo jejich domu procházel v roce 1945 pochod smrti, který Alena s rodinou sledovala. Alenin otec pracoval na nádraží a po druhé světové válce byl převelen na stanici Rychnov u Jablonce nad Nisou, kam se rodina přestěhovala. Alena vstoupila do Sokola a zúčastnila se i XI. všesokolského sletu v roce 1948. Vystudovala obchodní školu a celý život působila v pojišťovnictví.