Gerald Turner

„,Gerry, když tam pojedeš, tak se budeš muset naučit česky, protože bez toho ničemu nebudeš rozumět.´ Dick Richter se jmenoval, velice příjemný člověk, si pamatuju dobře. Tak jsem přijel do Čech s tím záměrem, že se naučím česky. Ovšem se svou ruštinou, už jsem ovládal dobře tu ruštinu, tak když jsem pustil v tom strašným Domě rekreace rozhlas, jsem nevěděl, co to je za jazyk. To je něco příšernýho. Pro mě ta ruština vedle toho byla malebná, krásná, krásný jazyk, zvukově krásná. Ten náš učitel nám pouštěl Čechova, Puškina, já jsem miloval ruskou poezii a najednou tenhle ten jazyk, který byl pro mě nepůvabný. Tak jsem se díval na první stranu Rudýho práva, jsem se snažil najít, co je v tom slovanskýho. Tak na první pohled, to jsem zjistil, že to byl dost velký úkol a překonat ten trochu odpor vůči tomu jazyku od začátku. Naštěstí během prvních měsíců mě zastavil nějaký mladík na Pařížské ulici a já jsem se trochu bál, jestli to není zase nějaký vekslák, protože na každým kroku byl vekslák tenkrát, ,Change money, change money´, ale tenhleten ne, že chce konverzaci angličtiny. ,Tak dobře, tak já Vás budu učit angličtinu, Vy mě zase češtinu´.“

„Já jsem začal studovat ruštinu v posledních dvou letech mého gymnázia, přijel jsem jako šestnáctiletý, sedmnáctiletý do Moskvy, když už jsem měl rok studia ruštiny za sebou. A to opravdu ta iluze úplně praskla v tu chvíli. To bylo strašný, opravdu strašný. Co bylo strašný? No, ta realita sovětská, já jsem to nikdy neviděl. Mohl byste konkrétně popsat, co Vám zbortilo tu iluzi? No, tak vůbec ta kvalita života Rusů tenkrát byla tak strašně nízká. Stačilo jít do veřejných záchodů a to byl jako špatnej sen. Vůbec ta hrubost, lidská hrubost a jednání, hrubé jednání. Stavby, který byly nedohlazený ve srovnání s čímkoli. Samozřejmě byly tam ty šílený budovy v Moskvě, univerzity a tak dále, ale jinde, to byl povl, strašný, to byl asi pro mě ten první krach těch iluzí."