Přemysl Tvrdoň

„My jsme totiž nikdy nebyli nějací bohatí. To bych ještě chtěl říct takovou věc. Třeba majetek. Jako rodiče neměli nikdy extra majetek. I když tatínek byl technický úředník. Ale chtěli jsme si, no my jsme nechtěli, ale rodiče a převážně maminka, koupit ten barák, ve kterém jsme bydleli v Židenicích v podnájmu, tak jsme si ho chtěli koupit. Ale měli nějaké peníze a nějaké by nám půjčil třeba strýček Václav nebo strýc Míra a že by to stloukli. Ale to už byl Zápotocký prezidentem. Antonín Zápotocký, který začal prohlašovat do rádia, že naše měna je pevná, že padnou peníze, to roztrušují nepřátelé našeho státu! Bum. Za čtrnáct dní padly peníze, naši přišli o všecko a už se pak nevzpamatovali.“

„No a nakonec jsme skončili v Lažánkách u jedněch známých. Byla tam s námi, děckama, jen maminka, tatínek dělal v Brně. Tenkrát nebyly ty dopravní podniky tak, jako jsou teď, ale chodilo se hodně pěšky. My jsme byt měli v Brně, tam byla Zbrojovka – a Zbrojovka byla hodně často bombardovaná. A tenkrát ti, co házeli bomby, nebyli tak přesní. Tam to lítalo, ten rozptyl byl veliký. Tam to buchlo do školy, zničilo nám to tělocvičnu. Až jsem začal chodit já do školy, tak ta tělocvična ještě nebyla, tam byly jen takové sloupy. Čili oni se pak odstěhovali, byli u Koláčných v Lažánkách. Tam maminka přežila s náma ten zbytek války. A tatínek byl v Brně a jenom na sobotu a neděli jezdil do těch Lažánek. Ale jezdil, pozor, to je v uvozovkách. Protože on jel do Komína, dál tenkrát šaliny nejezdily, do žádného Bystrce nebo tak. Končilo to v Komíně. A pak šel pěšky přes přehradu až do Veverské Bítýšky a z Veverské Bítýšky až do Lažánek. Pěšky, si to vem! V sobotu to absolvoval tam a v neděli se naobědval a po obědě to absolvoval zase zpátky do Brna.“