Marie Tykalová

„To byli chudí Židé. Mamince si kolikrát stěžovali. Já jsem jim také nosila jídlo. Víte, jsou věci, na které já jinak nemyslím, ale když mi to takhle připomenete, tak na ně vzpomenu. Ta jedna Židovka říkala mamince, že ti Židé, kteří věděli, že mají peníze na to, aby utekli, tak jim do kabátů šila takové kapsičky. A tam oni měli peníze nebo zlato. Většinou zlato. Ta Židovka říkala: ‚Víte oni vědí, jak jsem na tom špatně, jak jsem chudá. A oni mi nic z toho nedají.‘“

„To neřekla jenom proto, že si myslela, že už to nevydrží, pak si řekla: ‚Co by bylo s mojí Mařenkou.‘ Tak řekla: ‚Ne, vyšila jsem si to, všechno jsem si to vyšila.‘ Byla vězněná. Ale přežila to a vrátila se.“

„Víte, já se za to stydím, že jsem byla tak hloupá. Ale já jsem tom byla vychovaná. Kolem mě bylo plno dobrých komunistů, kteří si pomáhali. A když potom někdo velice chytrý řekl, že... Já teď nemůžu, já jsem z toho trochu vedle. Víte, to není lehké si na to vzpomenout, když se vám zhroutí všecky takové [ideály]. Víte, já jsem si myslela, že ti komunisté budou vzorem lidem. Zejména, že budou dobře vychovávat děti. Že je povedou k soudržnosti.“

„Byla jsem pokřtěná. Když jsem potom ale začala chodit na průmyslovku – nebo kdy to hrome bylo – tak jsme museli vystupovat z církve. Já jsem tedy byla věřící i tak. A tak jsem řekla: ‚Všemohoucí, odpusť mi to, ale oni by mě vyhodili ze školy a otec si na tom zakládá, že chodím do školy.‘“

„Tak jsme bydleli v Radlicích a vlastně (vztah s matkou nebyl dobrý – pozn. ed.)… Prosím vás, já to matce nevyčítám, protože otec byl vynikající. Matka byla v první řadě funkcionářka KSČ. Víte, partaj za první republiky byla úplně něco jiného. Já přesně nevím, jak ono to je, že když se stane nějaká idea státní ideologií, že ztratí téměř všechny ideály. A to se komunistické straně fantasticky povedlo.“