Jiří Typlt

„Já jsem pracoval ve třetím patře, kde byla výška sloje osmdesát nebo devadesát centimetrů. To bylo taky poněkud nezvyklé pro člověka, který pracoval volně, na vzduchu. A tam se mně stalo to, že taky jsem měl úraz. Poněvadž jak je, jestli něco o tom víte, pod uhlím bývá takový ten proplástek, smíchaný kamení s uhlím. A takže jsem se snažil na příkaz toho štajgra to sbíječkou uvolnit, tak se na mě svalila celá ta sloj podšramaná a odnesla to levá noha.“

„To bylo na konci března, kdy u Hřídelce u Lázní Bělohradu spadl bombarďák a piloti se dostali přes lesy až k nám pod Kumburk. To je ten hrad tam. A jednou, to už bylo, to už jsme byli na poli, v dubnu, se najednou v domě objevili tři lidé, kteří jaksi na mě mluvili nejdříve anglicky. To bylo vyloučeno. Ale jeden z nich uměl perfektně německy. Byl přestrojený za lesníka, se vší parádou. Ti druzí, to byli malíř pokojů, a ten další, to už jsem zapomněl. To už nevím. Úplnou náhodou tam objevili prázdný dům, kde pobývali dva a půl měsíce nebo tři měsíce. My jsme... maminka jim dávala mlíko. Chleba, ten nebyl ovšem pro ně. Chleba, to jako odmítali. Chtěli buchty, nebo tak nějak, nebo housky.“