Měla jsem kliku, že tatínek byl árijec
Helena Valíková, rozená Vaňačová, se narodila 5. února 1931 v Kardašově Řečici v jižních Čechách do česko-židovské rodiny. Maminka Růžena Ráblová byla Židovka, dcera třeboňského košer řezníka, který padl v první světové válce. Otec František Vaňač, rodák z Vodňan, se vyučil tesařem a pár let po narození dcery se i s rodinou přestěhoval do pražských Horních Počernic. Tam pamětnice často vídala prezidenta Edvarda Beneše, jak jezdil na návštěvy ke svému bratrovi na statek v sousedních Svépravicích. S válkou se náhle ocitla úplně sama – otce, který se odmítl rozvést se svou židovskou manželkou, internovali do koncentračního tábora v Bystřici na Benešovsku, maminka s babičkou zase nastoupily do transportu do Terezína. Otcova rodina však byla rozhodnutá se o malou Helenu postarat. Až do konce války ji ve svém pražském bytě spolu s dalšími dvěma dětmi ze smíšeného manželství ukrývala teta Anna Vaňačová. Po válce se pamětnice vrátila domů a znovu se shledala se svými rodiči. Vystudovala obchodní akademii a celý život se živila jako sekretářka. Nyní žije v pražském domově sociální péče.