Vladimír Včela

„Vážení, založte si deník, nepište tam, co jste měli k obědu, ale sem tam tam zapište, v jakém to bylo roce alespoň. Při všech těch záležitostech narazíte na spoustu fotografií, kdy nevíte, jestli to byl rok ’68, nebo ’42, nebo to bylo před válkou, nebo to bylo už v 90. letech. Aspoň ten rok. Nepište tam, co jste měli k obědu, ale poznamenejte si, kde jste tábořili, od kdy, do kdy, stačí pět řádků... A po dvaceti padesáti letech budete dělat chytrý, protože budete všechno vědět. Protože já jsem to nedělal a nikdo to nedělá, pak se spousta věcí poztrácí...“

„Já jsem se se skautem setkal náhodou v roce 1938 v Jihlavě, kde byl sraz skautů, v místech, kde je dnes Dům zdraví, vedle židovského hřbitova. Byl jsem uchvácen, protože jsem znal party kluků z činžáků… A najednou jsem se setkal s něčím, co bylo úžasný, všechno fungovalo, perfektní… Nádherný. A já jsem se zdržel u těch skautů až do hlubokého večera a rozhodl jsem se, že se chci stát skautem, že je najdu. Ale kde? Tak jsem pátral, kde skauti existujou, a když jsem je konečně vypátral, řekli mi: ,Jsi ještě malý, počkej rok!‘ A to čekání se prodloužilo až do roku 1945.“