Moje jméno asi znělo Polákům polsky. To mě zachránilo
Alexander Venglář se narodil 22. dubna 1920 v maďarském Kecskemétu. Matka pracovala ve zdravotnictví, otce nepoznal, zemřel dříve, než se Alexander narodil. Poté se neúplná rodina stěhovala Slovenskem, až zakotvila v Bratislavě, kde se Alexandrova matka provdala za Čecha, který v Bratislavě pracoval. Nedlouho poté odjeli všichni do Prahy a tam se usadili. Alexander Venglář pracoval na začátku války v továrně Jawy, která vyráběla čerpadla pro letadla Junkers. Postupem času se vytvořila tříčlenná odbojová buňka, která spolupracovala s ilegální skupinou Pankrác-Vozovna. Jejím úkolem bylo převézt zbraně. Celá věc se dostala na gestapo a to začalo na jaře 1943 jednat. Zatýkalo se v celé Jawě. Pan Venglář byl vylákán na vrátnici a zatčen. Absolvoval několik výslechů gestapem v Pečkově paláci a musel podstoupit konfrontaci se svými spolupracovníky, taktéž vyslýchanými. Byl vězněn na Pankráci a pak odeslán s ostatními do Terezína. Další cesta směřovala na východ, do Osvětimi. Po úvodním drastickém ceremoniálu, kdy museli stát vězni nazí a polití vodou v chumelenici, Alexander Venglář onemocněl. Jen zázrakem přežil. Vedení tábora ho neposlalo na smrt, a tak ležel v nemocnici prakticky až do září 1943. Prošel dvěma selekcemi. Díky druhé z nich se dostal do KT Buchenwald. Po vstupní proceduře šel opět do nemocnice. Po doléčení tak se zapojil do normálního pracovního procesu v lágru. České vězně transportovali do pobočného tábora v Doře, který byl nechvalně znám svými podzemními továrnami, v nichž vězni pracovali i spali. Pan Venglář opravoval auta i tvrdě pracoval s kamenem. V roce 1944 se dostal do pobočného tábora v Elrichu. Pracoval ve skladu, kde odpovídal za veškeré uschované věci. Za dob velkého hladu to byl velmi obtížný úkol. Ke konci války, když se blížila fronta, odvezli všechny vězně do tábora v Bergen-Belsenu. V tomto táboře se dočkal osvobození. Po válce se Alexander Venglář oženil a začal studovat pedagogickou fakultu. Až do roku 1988 pracoval ve státních službách. Nejprve na ministerstvu sociálních věcí a práce, posléze na ministerstvu zahraničních věcí. Služebně pobýval v Íránu, Bangladéši a Pákistánu. Nyní žije se svou manželkou v Praze. Je členem Českého svazu bojovníků za svobodu a historické skupiny Dora.