Alexander Venglář

* 1920

Protinacistický odbojár, Väzeň nacistického koncentračného tábora, Účastník čs. domáceho odboja 2. svetovej vojny, Väzeň koncentračného tábora Osviečim-Birkenau, Diplomat
1. 9. 1939 - Vypuknutie 2. svetovej vojny, 1941 - 1945 - Transporty do koncentračných táborov, 1945 - Oslobodenie koncentračných táborov
  • 1
    Přehrát
    Pozastavit

    Nemoc v Osvětimi

    (audio)
    délka: 00:49
    Download file
    Info

    „Když on to takhle dřel (holil), tak já jsem začal najednou zvracet. On honem utíkal a podal mi takovou tu ledvinku, bílou, co doktoři používají. Tak mně to dal pod to a já jsem zvracel. Pamatuji si, že to bylo jako inkoust, takový modrý. A on jenom říká: ,Tyfus!‘ Tak mě honem hnal na tu svoji postel. Byl jsem v prvním patře, ne v přízemí, tak jsem se chytil a pak už nevím. Probudil jsem se zase v jiném oddělení nemocnice a měl jsem hrozný opar.“

  • 2
    Přehrát
    Pozastavit

    Kanibalismus

    (audio)
    délka: 01:21
    Download file
    Info

    „V té době jsem se tam dozvěděl, že chytli toho chlapíčka, který chodil na lidské maso. V Elrichu nebylo krematorium. Nejdříve bylo krematorium v Buchenwaldu, a pak se taky otevřelo v té Doře. Takže se to nosilo do té Dory. A v takovém jednom tunelu, ale nedokončeném, bylo takové oddělení, kde byly traverzy, a na těch traverzách byly háky jako u řezníka a ty mrtvoly se tam věšely za bradu. A on, to byl Polák, dokonce říkali, že učitel, tak ten chodil a vyřezával varlata anebo maso, které tam moc nebylo. Měl konzervu, plechovku, do které si to dával. To se dusilo, takříkajíc ve vlastní šťávě. A on si to potom v tom lágru, já nevím kde, ohřál anebo uvařil a jedl. A tohle jsem se dozvěděl hned, jak jsem čekal na tu operaci. To bylo dopoledne. Tak to tím lágrem běželo, to se hned rozneslo.“

  • 3
    Přehrát
    Pozastavit

    Výslech

    (audio)
    délka: 00:52
    Download file
    Info

    „No a potom jednou při tom vyšetřování přivezli toho Rudolfa, zavřeli mě do skříně, a přivedli toho Rudolfa (Osvalda) a slyšel jsem, jak mu říkají: ,Venglář je tady, přijde.‘ Nevěděl, že jsem tam, a já ho přes tu skulinu viděl. ,Venglář přijde, a buď se domluvíte a on potvrdí nebo vyvrátí, co ty říkáš. Už kolem toho byly řeči, no ale záleží to teď na něm.‘ Tak mě pustili z té skříně a on mně padnul okolo kolen a říká: ,Sašo, řekni, jak to vlastně je, co to bylo.‘ Já jsem jenom koukal. S tím samozřejmě, že pokud neřeknu, tak zavřou moji mámu. Moje rodiče.“

  • 4
    Přehrát
    Pozastavit

    Transport zbraní

    (audio)
    délka: 00:47
    Download file
    Info

    „Já jsem s tím souhlasil. Pamatuji, že jsme se sešli někde tam, jak jsou loděnice. Potom přistoupil k telefonátu a celá věc nějak praskla, čili k tomu přesunu těch zbraní nedošlo. Ale začalo velké zatýkání na jaře 1943 v Jawě, kde já jsem tenkrát pracoval. Zbrojovka Brno, inženýr Janeček, čili Jawa tady na Pankráci. Tak tam došlo k velkému zatýkání a byl jsem zatčen i já.“

  • 5
    Přehrát
    Pozastavit

    Osvobození

    (audio)
    délka: 00:51
    Download file
    Info

    „Nejdříve přišli Angličané, ty nás odvšivovali. Sypali do nás kila DDT, prášky. Ještě si vzpomínám, jak nám sypali ty prášky a v té době hlásili, že umřel Roosevelt a že Truman se stal prezidentem. Tak to bylo v ty dny. Samozřejmě, že když přišli tito Angličané, tak nám dávali jídlo, sušené mléko, všelijaké sušenky a tak dále. Samozřejmě mnozí umřeli. Přejedli se, konzervy byly. Nedostatek a najednou toto. Tak oni takhle na konci války natáhli brka. To bylo hrozný.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha 4, byt pamětníka, 30.01.2010

    (audio)
    délka: 02:14:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
    Download file
    Info
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Moje jméno asi znělo Polákům polsky. To mě zachránilo

Pan Venglář
Pan Venglář
zdroj: V. Janík-pamětník
zdroj: V. Janík-pamětník
Stáhnout obrázek

Alexander Venglář se narodil 22. dubna 1920 v maďarském Kecskemétu. Matka pracovala ve zdravotnictví, otce nepoznal, zemřel dříve, než se Alexander narodil. Poté se neúplná rodina stěhovala Slovenskem, až zakotvila v Bratislavě, kde se Alexandrova matka provdala za Čecha, který v Bratislavě pracoval. Nedlouho poté odjeli všichni do Prahy a tam se usadili. Alexander Venglář pracoval na začátku války v továrně Jawy, která vyráběla čerpadla pro letadla Junkers. Postupem času se vytvořila tříčlenná odbojová buňka, která spolupracovala s ilegální skupinou Pankrác-Vozovna. Jejím úkolem bylo převézt zbraně. Celá věc se dostala na gestapo a to začalo na jaře 1943 jednat. Zatýkalo se v celé Jawě. Pan Venglář byl vylákán na vrátnici a zatčen. Absolvoval několik výslechů gestapem v Pečkově paláci a musel podstoupit konfrontaci se svými spolupracovníky, taktéž vyslýchanými. Byl vězněn na Pankráci a pak odeslán s ostatními do Terezína. Další cesta směřovala na východ, do Osvětimi. Po úvodním drastickém ceremoniálu, kdy museli stát vězni nazí a polití vodou v chumelenici, Alexander Venglář onemocněl. Jen zázrakem přežil. Vedení tábora ho neposlalo na smrt, a tak ležel v nemocnici prakticky až do září 1943. Prošel dvěma selekcemi. Díky druhé z nich se dostal do KT Buchenwald. Po vstupní proceduře šel opět do nemocnice. Po doléčení tak se zapojil do normálního pracovního procesu v lágru. České vězně transportovali do pobočného tábora v Doře, který byl nechvalně znám svými podzemními továrnami, v nichž vězni pracovali i spali. Pan Venglář opravoval auta i tvrdě pracoval s kamenem. V roce 1944 se dostal do pobočného tábora v Elrichu. Pracoval ve skladu, kde odpovídal za veškeré uschované věci. Za dob velkého hladu to byl velmi obtížný úkol. Ke konci války, když se blížila fronta, odvezli všechny vězně do tábora v Bergen-Belsenu. V tomto táboře se dočkal osvobození. Po válce se Alexander Venglář oženil a začal studovat pedagogickou fakultu. Až do roku 1988 pracoval ve státních službách. Nejprve na ministerstvu sociálních věcí a práce, posléze na ministerstvu zahraničních věcí. Služebně pobýval v Íránu, Bangladéši a Pákistánu. Nyní žije se svou manželkou v Praze. Je členem Českého svazu bojovníků za svobodu a historické skupiny Dora.        

Zobrazit celý příběh pamětníka (Czech)
Fotografie (1)
Odkazy (0)