Jiří Větrovský

„Ten koncert jsme měli koncipovaný tak, že se skládal ze tří částí, já jsem namaloval takový látkový plakát, tam byl program. My jsme před tím hráli jeden koncert ve Služetíně, což byl takový slavný statek u Mariánek tady, a my jsme tam hráli, tenkrát tam hráli Psí vojáci, Ženy a Patologický orchestr Mariánské Lázně. My jsme odehráli ten svůj set a stěhovali jsme, my jsme si v Plzni pronajali autobus pro kamarády a pro kapely. Naložili jsme autobus, a když jsme jeli, tak proti nám jely čtyři antony a šest policejních aut, udělali tam policajti zátah. Udělali z toho velkou aféru a my jsme tomu unikli tím, že jsme potřebovali dřív jet do Plzně. Tam došlo k zásahu, který se potom všude psal, já tady mám ty články - Slavnosti v konírně. Všichni zdrogovaný, ty jejich výrazy přehnaný o zkažený mládeži podporovaný dolarem a imperialisty… No a my že na té Roudné celý koncert znova přehrajeme, to se jmenovalo Služetín 86, pak tam byl Ivan Wernisch, to je můj oblíbenec, a pak Jiřího Grušu. Ten plakát nám tam sebrali, když nám ten koncert přerušili. Přerušili ho po té první třetině, my jsme byli domluvený, že odehrajeme tu jednu část a pak bude mezi tím Láďa Líbal, že tam udělá takové divadelní představení ještě s Heřmanem Chromým, ale ten nějak nemohl, to máme taky pár fotek, ale strašně nekvalitních. No a když Láďa Líbal to představení ukončil a my jsme šli na pódium, oni tam vtrhli.“

„Já jsem byl u babičky v Bušovicích, což je tady patnáct kilometrů od Plzně. A tam jsem zažil přesně to ráno, ten den z 20. na 21. Byl jsem tam na před devátou třídou a přesně si pamatuju, že asi v půl páté ráno sousedka bouchala na dveře a volala, že je válka. Tak si pamatuju akorát to, že v sedm hodin ráno před konzumem v obci byla fronta všech ženských, měly vozejky, skupovaly mouku, cukr, prostě všichni si mysleli, že je válka. Okolo rybníka začaly jezdit tanky a takhle zajely do každý ulice, všude střílely slepýma patronama, jen k zdůraznění odstrašujícího efektu, a rozryly tam všechno. Ještě 21. jsem tam byl, poslouchali jsme rádio a televizi, pokud bylo svobodný to rádio. Večer jsme si postavili s kamarády stan a šli jsme jak správní kovbojové v noci se štětkama a psali jsme na silnice Idite damoj a Moskva 5000 kilometrů, to, co se dělalo, to bylo hned ten den. Pak asi dva dny na to jsme přijeli do Plzně a to už jsem tady vymetal všechny ty demonstrace, jako čtrnáctiletý paňár, na každém rohu se podepisovaly petice proti něčemu.“