Lidé se bojí říkat slovo ‚vlast‘, aby to nebylo jen prázdné heslo. Jako když jsme nosili transparenty ‚Se Sovětským svazem na věčné časy‘
Jana Vítková, rozená Kloučková, se narodila krátce po vypuknutí druhé světové války 3. prosince 1939 v Rakovníku. Její otec Josef Klouček, profesor obchodní akademie a důstojník československé armády, vstoupil v té době do vojenské odbojové organizace Obrana národa. Skupina, ke které patřil, operovala v okolí Rakovníka a organizovala se kolem Jaroslava Fraňka. V křivoklátských lesích ukrývali zbraně a chystali se k ozbrojenému odporu vůči nacistům. Již na začátku roku 1940 ale byli vyzrazeni a pozatýkáni. Josef Klouček byl po výsleších na kladenském gestapu převezen do věznice v Malé pevnosti Terezín a po roce do koncentračního tábora Gollnow v Polsku. V březnu 1943, krátce po jeho převozu do Německa, kde měl být souzen, zemřel. Jana Vítková neměla možnost svého otce poznat, vyrůstala pouze se svou matkou. V pozdějších letech věnovala mnoho úsilí, aby se o svém otci dozvěděla více informací. Bylo to o to složitější, že za minulého režimu byly zásluhy nekomunistického protinacistického odboje záměrně snižovány a informace o něm zatajovány. O tom, že její otec byl členem Obrany národa, se mimo okruh její rodiny vůbec nemluvilo. Během jeho věznění v Terezíně byly rodině předány desítky kreseb, především karikovaných portrétů vězňů z Malé pevnosti, které tam vytvořil. V současnosti jsou uloženy v tamním Památníku a staly se autentickým dokumentem života ve věznici. Dědeček pamětnice, bývalý legionář, který jí pak v mnohém otce vynahradil, byl živnostníkem. Vlastnil prádelnu s čistírnou, které mu po převratu v roce 1948 komunisté vyvlastnili. I jeho vnučka pak nemohla kvůli třídnímu původu nastoupit ke studiu na vysoké škole. Přesto 50. léta prožívala v atmosféře masarykovských tradic, které se snažila udržovat její rodina a blízký okruh jejich přátel a známých. Jejím životním posláním se pak pro ni stala práce s dětmi, učila nejprve na prvním, posléze i na druhém stupni základní školy. Během sametové revoluce pomáhala v Občanském fóru v Mariánských Lázních a o něco později se intenzivně podílela na obnově polistopadového školství na Chebsku. Je vdova, měla dvě děti, dceru a syna. Dcera již bohužel zemřela. I po odchodu do penze se stále věnuje práci s dětmi. Se svou rodinou žije v Mariánských Lázních.