Josef Vojta

* 1935

  • „Po ukončení školní docházky jste dělal co?“ - „Pak jsem se vyučil v armaturce a pak jsem nastoupil do zaměstnání. Vyučil jsem se dřevomodelářem. Když jsem přišel do armaturky, věnoval jsem se zaměstnání jako dřevomodelář. Bylo to náročné, protože to byly samé výkresy. Později šlo řemeslo stranou a věnoval jsem se více fotbalu. Dopracoval jsem to docela slušně.“ - „Řekl bych, že více než slušně.“

  • „Dne 31. července 1945 došlo v Ústí k masakru Němců. To už jste tam bydleli? Máte na to vzpomínky?“ - „Některé Němce jsme tam ještě zažili, ale přijeli jsme tam hned po válce včas, a tak jsme dostali po Němcích vilu. Ale na Němce jsme si nemohli stěžovat, měli jsme přátelské vztahy. Vycházeli jsme s nimi dobře.“ - „Jak se tam v poválečné době většinově mluvilo?“ - „Já jsem tam začal v deseti letech hrát a byl jsem v mančaftu, kde se mluvilo hlavně německy.“ - „Takže ten německý živel tam po válce a v dalších letech převažoval?“ - „Ano.“

  • „Vzpomněli jsme, že jste měl velký úspěch na olympijských hrách v Tokiu, to bylo pod trenérem Vytlačilem. Ten turnaj byl nejslavnější etapou ve vaší kariéře. Jak na tokijskou olympiádu vzpomínáte?“ - „Spíše řeknu, co se mi tam nelíbilo. Vydobyli jsme tam stříbro, kdy jsme s Maďary hráli finále. Špatné vzpomínky mám z toho důvodu, že jsme dostali stříbro, ale ani nás tam nenechali na závěrečné vyhodnocení a museli jsme letět hned zpátky. Jenže v Kambodži se porouchalo letadlo a celý týden jsme tam zůstali viset, než letělo zase další.“ - „Co jste tam týden dělali? Jak se tam o vás postarali?“ - „Podle mého špatně. Byli jsme tam v hotelu, ale volnost do kina, na procházku… týden jsme tam profrkali a pak jsme letěli zase zpět. Vrcholem všeho bylo, že jsme si měli zaplatit olympijské ošacení, což jsem odmítl, nedostali jsme tam ani žádné peníze a Sparta to musela zaplatit za mě.“ - „Takže za stříbrnou medaili jste si měli ještě zaplatit...“

  • „Jak to bylo s vaším zaměstnáním? Profesionalismus u nás oficiálně neexistoval, ale byli jste placeni, abyste mohli vrcholový sport vykonávat. Měl jste ve Spartě nějaké civilní zaměstnání?“ - „Já jsem přišel do Sparty a byl jsem zaměstnaný v ČKD Sokolovo. Zpočátku jsme chodili do práce a pak trenér Ježek zavedl, že se trénovalo už i dopoledne. Ze začátku to ale bylo tak, že jsme měli tréninky až od dvou hodin, takže jsme museli být v zaměstnání do dvanácti hodin a pak se šlo na trénink.“ - „To znamená, že pak už jste nechodili do práce?“ - „Ne, už se nechodilo.“

  • „V roce 1956 vám bylo jedenadvacet a nastoupil jste na vojnu. Kam jste narukoval?“ - „Nejdříve do Kovářské u Karlových Varů, tam jsem pobyl něco přes měsíc, a pak jsme se stěhovali do Červené hviezdy Bratislava s Jánem Popluhárem. Já jsem byl potom převelen do Rudé hvězdy Brno, kde jsme kopali ještě druhou ligu, vykopali jsme ji a postoupili jsme do první ligy.“ - „V Bratislavě byli už dost slavní hráči, byl to velký klub, klub ministerstva vnitra, stejně jako Rudá hvězda Brno, jak vás tam přijali jako nováčka?“ - „Já jsem byl nadmíru spokojen. Hrál tam Laco Kačány, Matlák, Blažík, Gajdoš. Bylo to výborné. Bydleli jsme tam na ministerstvu vnitra v Bratislavě.“

  • „Chodili jste na nějaká politická školení? Byl to rok 1956, tedy po Chruščovově kritice stalinismu, kdy se uvolnily poměry...“ - „Nás to nijak neovlivnilo. Byla to tak krásná vojna, že na ni rád vzpomínám. Bydleli jsme na ministerstvu vnitra a to samé v Rudé hvězdě Brno. V Bratislavě jsem pobyl přibližně půl roku a větší část pak v Rudé hvězdě Brno.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 02.03.2017

    (audio)
    délka: 01:56:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na olympiádě v Tokiu jsme byli stříbrní, ale nesměli jsme zůstat ani na závěrečnou ceremonii

Vojta Josef
Vojta Josef
zdroj: Pamětník

Josef Vojta se narodil 19. dubna 1935 v Plzni. Jeho otec, duší sportovec, byl frézařem ve Škodovce, maminka pracovala v továrně. Vojtovi měli tři syny, Josef byl prostřední. Po válce v roce 1945 se rodina z bytových důvodů přestěhovala do Ústí nad Labem. Zde začal hrát Josef fotbal v ZSJ Armaturka Ústí nad Labem. Vyučil se dřevomodelářem v armaturce, v roce 1956 narukoval na vojnu, kde hrál za Červenou hviezdu Bratislava a poté za Rudou hvězdu Brno. Po návratu z vojny se oženil a založil rodinu. V roce 1959 přestoupil do Sparty Praha, kde působil do roku 1967. Stal se pilířem mužstva, za Spartu odehrál celkem 351 zápasů a vstřelil 77 gólů. Vysloužil si opakovanou nominaci do reprezentačního týmu Československa, se kterým procestoval svět, v řadách Sparty navíc několikrát nastoupil v zápasech evropských pohárových soutěží. Na letních olympijských hrách v Tokiu v roce 1964 pomohl československé reprezentaci ke stříbrné medaili. Po odchodu ze Sparty Praha hrál za FK Chomutov, Meteor Praha a Mělník. Profesionální fotbalovou kariéru ukončil na konci 70. let. Říká, že o politiku se nezajímal.