Hana Vondrášková

„Potom v šedesátém osmém nás pozvali. Mauthausen byl někde zvlášť a Ravensbrück také zvlášť a v nějaké velké restauraci. A tam přišly všechny ty ženy a byly to i z Anglie a Francie a všude možně. A já jsem seděla u nějakého stolu a měla jsem s sebou fotografii maminky. Každou paní jsem si prohlížela, protože ve své spletené hlavě jsem si myslela, třeba ji uvidím, třeba… No nesmysly úplné jsem si myslela. Ale stalo se, že přišla ke mně paní a řekla, ty jsi Mařenka Kontová. No a řekla, že maminku znala a že jely spolu tím vlakem a ten vlak z toho Ravensbrücku, s nimi jeli i vojáci a ten vlak vždycky dojel kousek a zastavil a ti vojáci vyskákali a upravili to, protože tam bylo něco přes ty koleje, nějaké nebezpečí, že by už se nedalo dál jet. A trvalo to třeba hodinu, dvě hodiny a čekalo se, až se to spraví a jeli dál. A už se blížili k Ostravě, ale byli pořád v Polsku. No a chodili i na záchod a tak, ale maminka když jednou zastavili, tak to prý nevydržela a řekla, že jde, že tam vidí ty stromy, nějaké keře tam byly, tři stromy a keře, a utekla tam, šla tam. No ale shodou okolností prý se ten vlak hned rozjel. No tak oni dupali a křičeli, a nikdo nezastavil, nebylo to nic platné. Tak vzali ten raneček a vyhodili jí ho oknem. Křičeli, ale nic to nebylo platné. Tohle mi vyprávěla.“

„A bylo to blízko Orlíka no a tam právě se stalo, že nějaký, neznám už jméno, tak přece jenom to nahlásil na četnících. Došel na četníky, že se tam objevil nějaký člověk, který byl neznámý, takže už se trošku vědělo, že tam spadli, že tam tedy seskočili. Tak začali už hlídat okolí, ale my jsme byli ještě dost daleko. Ale najednou začal kolem našeho domu často chodit četník z Chraštic, z místní četnické stanice a babička se začala strašně bát a říkala, když ho uvidím, abych ji rychle zavolala. No tak babička vždycky k tomu četníkovi šla, to si pamatuju, a nesla mu vajíčka, nebo nějaký dáreček. A copak tu děláte, se ptala, a on řekl, no my takhle prohlížíme tady ty vesnice, já mám za úkol chodit tady všude. A zase se hezky rozloučil, ale prostě bylo vidět, že nás sledují už tak trošku.“